čtvrtek 29. prosince 2011

Ještě jedno - a o to srdečněji!

Pamatujete na srdce? Myslím ta papírová... Ano? Tak fajn, to už víte, o čem mluvím :).
Tak s těmi jsem tedy ještě rozhodně neskončila...vzniklo další. Dala jsem si na něm opravdu hodně záležet, nechávala všechny myšlenky a nápady dlouho uzrát a pečlivě zvažovala každičký krok. Tohle srdce je něčím jiné.
Je speciální.
Pro člověka, který ho opravdu hodně potřebuje.
Pro člověka, který si ho zaslouží svou trpělivostí a vnitřní silou víc, než kdokoliv jiný.
Pro člověka hodného, laskavého, statečného.
Pro člověka, pro kterého bych moc ráda udělala mnohem víc, kdyby to bylo v mých silách.
Ale jestli tohle srdce udělalo radost, vykouzlilo úsměv na rtech a aspoň trošku pohladilo po duši, pak splnilo svoji misi úspěšně! :)

Lucko, držím všechny palce, které mám!

ATC přátelsky/seznamovací

Zdálo by se, že už se známe - parta lidí stejně "postižených" láskou k papírovému šustění. Pokud někoho na tomhle místě napadá šustění bankovek, je vedle, jak ta jedle. Nám jde o papír sice barevný a se vzorem, občas na něm i čísla najdete, ale s oběživem to nic společného nemá. Jde o papír používaný ve scrapartu, cardmakingu, scrapbookingu...

Dnes vám chci představit svou práci, která byla součástí poměrně velkého projektu: v ATC klubu jsme se dohodly (ano, ano, muži pořád ještě nenašli odvahu ;)...) uspořádat velký senamovací swap. Velký proto, že tentokrát nebylo v plánu dělit celkové množství zúčastněných na menší skupiny a vyráběly jsme tedy 35 karet, což samo o sobě budí respekt...a pořadatelka Mxmaruška se jistě zapotila - patří jí moje virtuální poklona za zvládnutí tak velké akce. Všechno pěkně sepsala do tohoto blogu , takže já už dodám  jen fotku těch svých kartiček (pokud má někdo dojem, že jich nevidí 35, prozradím, že ho zrak nešálí :) ... vzniklo šest barevných sérií, takže tady jsou jen jejich "zástupci" ;)...).


Závěrem chci ještě jednou říci všem "spolubojovnicím", které do téhle akce šly: "Díky, ráda jsem se o vás dozvěděla víc, lépe vás poznala a v neposlední řadě se z vašich ATC zas něco nového přiučila!". 

neděle 4. prosince 2011

Srdcata...aneb příjemné nakopnutí

Tak tedy pěkně od začátku: Mufinka přišla se scrapovými závěsnými dekoracemi ve tvaru srdce na Fler první. Líbila se nám. Ale protože nerady kopírujeme, všechny jsme ji jen virtuálně poplácaly po rameni a pochválily, padla slova uznání. Pořád jsme ale po nich pokukovaly...a protože už jsme si párkrát ověřily, že kdy dva dělají totéž, není to nikdy totéž ;), nakonec stačilo trochu popíchnutí, vyhecování, popostrčení (plus samozřejmě dohoda s Mufinkou, aby věděla, do čeho se pouštíme a žádost o její souhlas!) a daly jsme se do toho! :) Až to zkusíte i vy, zjistíte, že je to jako droga - příjemná, milá, inspirativní a nikdy se neopakující...pokaždé je výsledek jiný, zajímavý. Je to hravé a radostné.

Praktik si povzdechne: "Lapač prachu..."
Hm, asi ano. Ovšem přiznejme si: bez nich by naše domovy zívaly prázdnotou a fičel by z nich ledový neosobní dech strohé praktičnosti bez špetky lidskosti... A čas od času je prima si staré lapače (ale ano, máme je všichni!) vyměnit za ty nové. Pro oživení. Změna je fajn. A navíc - tyhle jsou neoddiskutovatelně originální! ;)

Dovolím si přidat odkaz na blog, který sepsala Helge a zakončím to pár obrázky svých milých "lapačů" ... :)





neděle 13. listopadu 2011

Moje první album

Pamatujete si ještě na blog o našem setkání u jihočeského rybníka Kukače? Pozvala jsem tenkrát pár spřízněných duší na společný, odpočinkově/papírový víkend. Byl super. I přes velkou vzdálenost, rodinnou situaci a fakt, že se vidíme povětšině poprvé a na místě, které neoplývá všemi vymoženostmi moderní doby ani jedna z holek nezaváhala a přijely všechny.
Moc jsme si to užily a pro mě osobně byla největší odměnou jejich spokojenost a upřímné přesvědčení, že rády přijedou zas.

Jenže při nedávném libereckém scrapovém víkendu jsem měla být vyvedena z míry - a to takovým krásným způsobem, že se to jen tak někomu nepodaří trumfnout: dostala jsem ALBUM. Svoje historicky první. Opravdové, papírové, reálné a hmatatelné. Obrovsky cenné. Je v něm obsaženo tolik...celý náš společný víkend, vzpomínky, zážitky, čas, práce, myšlenky, nápady a především dobrá vůle a chuť udělat něco pro druhé... Moc si vážím toho, že holky něco takového napadlo, že se do té práce pustily, že na něm pracovaly společně a v neposlední řadě i skutečnosti, že to všechno dokázaly přede mnou tak dlouho utajit! :) Zastihly mě nepřipravenou...vážně jsem neměla do poslední chvilky ani nejmenší tušení, že něco chystají. Když se pak s potutelnými úsměvy při kávě a kousku neodolatelného frgálu najednou sešikovaly, bylo mi jasné, že se děje něco, o čem nic nevím, ale tápala jsem v naprostém myšlenkovém vákuu. Pak jsem najednou měla v ruce krásně zabalený balíček a jejich oči na mě visely...a mě lítalo v hlavě milión myšlenek. Přísahám, že ani jedna se netrefila. Rozbalila jsem papír (opatrně, samozřejmě - Klára použila Timovu pásku :D) a v tu chvíli jsem začala tušit...a emoce udělaly své! Nejsem člověk, který staví své city příliš na odiv...ale tentokrát mě zas po dlouhé době někdo "dostal" - ráda přiznávám, že jsem byla (a vlastně stále jsem) dojatá, ukápla mi nejedna slza, v krku jsem měla obrovský knedlík a já, osoba dost mluvná (no, zkrátka ukecaná), jsem najednou nedokázala slovy vyjádřit, co cítím... Pevně doufám, že už mě holky znají dost na to, aby z výrazu mé tváře, vlhkých vykulených očí a nesouvislého koktání vyrozuměly mé velké DĚKUJI!

Dlouho jsem se chystala tenhle blog napsat. A pořád jsem uvažovala, jak to udělat, aby vyzněl jako opravdové poděkování a ne jako "heč, já dostala album!". Opět mě zachránila Klára a já ráda využívám jejího laskavého svolení a přidávám odkaz na její popis a hlavně fotky, jedním slovem na její blog o tomhle scrapovém skvostu. Už jsem ho prohlédla a podrobně prozkoumala několikrát (a nejen já, i moje nejbližší rodina) a přesto stále nacházím drobnosti, detaily, fígle, které mě mile překvapují. Klářiny fotky jsou výborné, technicky bez chybičky - přesto i tady platí, že v reálu jsou stránky o mnoho lepší, barvy jasnější, jsou zkrátka OPRAVDOVÉ.

Mám své opravdové album. Jak Klára vtipně dodala, je to takové "neposkvrněné početí" :))). Moc si ho vážím a ještě jednou chci tímto způsobem holkám poděkovat.

pondělí 7. listopadu 2011

Liberec - místo činu! ;)

To se tak jednou jedna statečná žena rozhodla, že vezme na svá bedra nelehkou úlohu organizátorky srazu lidí, které pojí radost z práce s papírem. Šlo o to, aby se část české populace nadšená pro scrap (čítající takřka 50 kusů) sešla na celý víkend (4. - 6. 11. 2011) v místě, kde by mohla pracovat, předávat si navzájem zkušenosti a získávat informace z oboru. Jakkoliv jednoduše to zní, není to zas taková "brnkačka", jak by se mohlo zdát. Vymyslet to tak, aby vše klaplo, není snadné.
Několikatýdenní práci vedenou v duchu nadšení, odhodlání a těšení shodilo na bod mrazu naprosto nepochopitelné a neseriózní jednání zástupců hotelu Orion - dva týdny před dnem D vypověděli rezervaci pro 50 lidí (podotýkám, že důvodem byl větší zisk...o peníze jde až v první řadě, že...). Tohle by možná srazilo kdekoho na kolena...ne tak Irenu! Bleskem byla schopna dohodnout náhradní místo - za sebe musím říct, že příjemné, se zázemím a servisem, který mi vyhovoval.
Materiální zajištění si vzala na starost Didi se svým obchodem Pretty Papers - dodala pro každou účastnici balíček materiálu na práci a poskytla navíc ještě spoustu pomůcek i dalšího materiálu, to vše několikrát v průběhu celého víkendu.

Vše začalo příjezdem během pátečního odpoledne a večera, ubytováním, společnou večeří, nastíněním víkendového programu. Jela jsem z jihu společně s Ketou, které tímto ještě jednou děkuji za milou společnost :). Navigace nás bezchybně dovedla až na místo, ani jedinkrát jsme nebloudily a milé bylo i parkování přímo u objektu.
Zatímco se během večera osazenstvo hostelu Pod Ještědem postupně seznamovalo a kochalo přivezenými alby, malá skupina "pilných včeliček" tiše pracovala ve dvou místnostech - v jedné bylo kompletováno 48 balíčků papírů a ozdob  do sáčků s patentním zavíráním a ve druhé byl z mnoha a mnoha a mnoha krabic a beden vybalován, třízen a cenovkami opatřován materiál, který byl určen k prodeji - ano, i obchod nám přijel přímo pod nos :). Pravda, nezastavily jsme se od sedmi večer do půl druhé ráno, ale odměnou nám pak druhý den byly spokojené úsměvy na tvářích ostatních. Přeci jen - nakupovat všechny scrapové nezbytnosti podle obrázků po internetu je o dost jiné, než mít možnost si všechno prohlédnout v reálu.

Celá sobota se (po vydatné snídani) nesla ve znamení práce na čtyřech stanovištích pod vedením čtyř zkušených lektorek - Didi, Iriska, Pampeliška a Helge neúnavně a stále s úsměvem předávaly dál informace, zkušenosti a odpovídaly na otázky. Na programu byla práce na Big Shotu s embosovacími kapsami i vyřezávacími šablonami, využití alkoholových inkoustů s lihem i bez něj a Distress inkoustů v kombinaci s embosem suchým i za tepla. Rozmanitost technik i materiálů byla velká, téměř vše si každý mohl vyzkoušet a během práce po celý den cíleně vznikaly další zajímavě barevné a strukturované papíry k samostatně vytvořenému produktu, jehož zrod byl plánován na sobotní večer a nedělní dopoledne - cestovatelskému deníku. Do práce na něm se všichni během sobotního večera pustili s vervou a odhodláním.  Úkolem bylo využít papíry a ozdoby z balíčku + vlastnoručně (během soboty) vyrobené doplňky a je třeba říci, že se s tím většina lidí vypořádala se ctí!
V okamžiku, kdy byl komplet hotov, přišla na řadu Dana se svým strojem na vázání - Zutterem - a dodala našemu snažení "profesionální" vzhled: deník získal kroužkovou vazbu. Je důležité ještě dodat, že každé ráno i večer Dana rozšířila nabídku lákadel v podobě sad papírů a doplňků k nim, šablon, razítek...no však to znáte - všech těch milých nezbytností :). Nabídku jsme měly díky oběma prodejkyním opravdu bohatou.

Nedělní dopoledne ještě oživila malá soutěž o nejhezčí/nejzajímavější vánoční přání vyrobené účastnicemi za použití poskytnutého papíru s vánočním motivem a stříbřité kovové ozdoby - andělky. Největší esa z oboru byla sice po celodenním sobotním lektorování unavena a neúčastnila se, ale i tak ve velké konkurenci nebylo snadné vybrat jen jednoho favorita - v tajném hlasování se každý rozhodl, dal jediný hlas a po sečtení "o prsa" vyhrála společná práce zkušených scrapových matadorek - odměnou jim bylo všeobecné uznání korunované potleskem a předáním balíčku s materiálem jako odměnou.

Oběd v poledne už předznamenával loučení a odjezd, ale i přes jistý stupeň únavy a nevyspání všichni odjížděli s dobrým pocitem pohodově stráveného víkendu plného nových setkání, zkušeností, vychytávek a v neposlední řadě i materiálu na další práci.

Nakonec bych ráda zmínila i přítomnost několika tatínků a dětí - byli naprosto úžasní! Větší děti pracovaly, menší se zabavily s tatínky a vše probíhalo v naprostém klidu. I jim patří dík za to, že jejich maminky a ženy mohly být s námi a užít si to.

Soudě podle sebe a slov ostatních teď budeme pár dní vstřebávat zážitky a postřehy a hlavně dotahovat spánkový deficit, ale za sebe říkám: rozhodně to stálo za to, děkuji! :)

PS: Chystala jsem se jen doplnit fotografie. Ale jen čirým kopírováním obrázků bych vás ochudila o postřehy ostatních všímavých lidí nebo třeba i detailní popisy postupů (na které jsem se já osobně nechystala) , takže nakonec šalamounsky ;) přidám odkazy na blogy Kety, Isobelky a Gabrety.

pondělí 29. srpna 2011

4. challenge

Téma na první pohled triviální: visačka. Kolik už jsme jich každá udělaly! No jo, jenže tahle má být speciální, soutěžní...to už tak snadné a jednoduché není... Mozkové závity se rozběhly naplno. Je tolik možností! Kterou vybrat? Jakou techniku? Barvu? Vzor...papír...texturu...zkrátka dilema. Nakonec zvítězil čirý embosovací prášek, Distress inkousty a jako doplňky stužky, povoskovaná bavlněná šňůrka a provázek barvený čajem, barevný akcent dodal v prvním případě propisotový motýlek a v druhém ptáček natištěný na smršťovací fólii (a smrštěný :) horkovzdušnou pistolí) a maličký stříbrný přívěsek ve tvaru kytičky.

Nevím, jak to mají ostatní, ale i když se sebevíc snažím, prvotní představa je dost odlišná od výsledku a naopak. Během práce se přihlásí o slovo improvizace a ruce už si pak s papírem dělají, co se jim zachce :).

No nic, tady je máte - ano, jsou dvě :) :



A protože do tohoto kola se nás přihlásilo opravdu hodně a konkurence je přímo obrovská, doporučuji nahlédnout, pokochat se a případně i hlasovat pro vítěze ;).

Setkání závislaček z PP - historicky první

Více než rok mi v hlavě zrál nápad pozvat spřízněné duše z klubu Pretty Papers na jih Čech a konečně poznat osobně aspoň pár lidí, se kterými se často "potkávám" virtuálně .
Největší trápení mi způsobil fakt, že naše chata není nafukovací a bylo dopředu jasné, že finální počet musí být plus/mínus deset lidí - větší množství lidí na tak malém místě by zkrátka bylo pro všechny z různých důvodů nepříjemné.
Nakonec jsem se rozhoupala, vymyslela datum, které by mohlo vyhovovat všem, sepsala pozvánku a poslala prvním "pokusným králíkům".
Nebudu vás dál nudit a s dovolením Kláry použiji její článek, protože popis je podle mě velmi výstižný.

Jak skrapařky bojují s draky
 19. srpna 2011 v 1:11
Je to mu už více jak měsíc, kdy se hoplky (hantýrkou klubu Pretty Papers - holky, co rády plkají) setkaly na jihu Čech. Naproti jiným "scrapsrazům" nebyl naplánovaný žádný jasný program, ani žádné utrácení nad bednami scrapmateriálů ... plán byl: odpočinout si, poznat se, plkat a možná si poskládat exploding box :-).

Kdo? No přece MY :-)

My = Lenka (U Pampelišky), Petra (Tapeva), Irena (Agara40), Klára(Kloksijde), Verča(Vonver),
Olga(Helge), Lea(Ael), Didi(Pretty Papers), Maruška(Astala), Markéta(dilnička u Markéty) a děti Martinka, Ema a Terezka


Ve stylu řčení člověk míní, život mění ... se na exploding box vůbec nedostalo a místo toho jsme okupovaly Big shot a všechny navezené vyřezávací a embossovací šablony. Hlavním hřebem celého našeho setkání se ale stala snaha okoukat, jak to ta Helge (Olinka) s těmi draky (rozuměno v naší hantýrce alkoholové barvy Adirondack) válí. A že to bylo pokoukáníčko, mnohé z nás zprvu nechápaly, pak nevěřícně koukaly, že jako jo a když nám nakonec po tom všem chvíst sem to - chvíst sem tamto :-) Helge dovolila dokonce si to i vyzkoušet a na chvíli okupovat její lahvičky ... bylo o zábavu postaráno, ještě když tomu bylo k dispozici razítko námi všemi obdivovaného "xichtu".

Takto to vypadalo, když se tvořilo, zaujatě rozmazávalo lížkem (rozuměno technický LÍH), ťupkalo, foukalo, razítkovalo atd.


Zde "draci" a má hromada "xichtů" (jsem to razítko zneužila teda řádně :-)


A zde dílka, která se pomocí této jednoduché, kreativní techniky dají z jednoho motivu obličeje vytvořit...

1. Helge


2. Pampeliška


3. Astala


4. Vonver


5. Lea


6. Kloksijde


7. Didi


8. Agata40


Tímto způsobem jsme myslím hromadně propadly kouzlu alkoholových barev... :-). Děkujeme Ole za půjčení jejího úžasného razítka a alkoholových lahviček :-)


Konec citátu :)
Ještě na vysvětlenou dodám: mnou vytvořené "xichtové" přání ve výčtu nenajdete. Zčásti jsem byla vytížená rolí hostitelky a zčásti jsem byla rozhodnutá spíš sledovat a učit se.
Nicméně k našemu setkání bych ještě ráda řekla: bylo to moc fajn, užily jsme si to a pevně doufám, že holky budou mít chuť si to zas někdy zopakovat, já je každopádně ráda zase uvidím! :)

pondělí 15. srpna 2011

Pozvání do cukrárny ;)



Dobré ráno :).
Ráda bych vás hned při pondělku pozvala do cukrárny - do takové, kde se nemusíte bát dek a kil navíc, když tu ochutnáte dortík, tam si přidáte na talířek ještě kousek lahodného nugátu a támhle ještě olíznete z ukazováčku kopeček šlehačky... :)







Všem přeji dobrou chuť! :)

pátek 5. srpna 2011

Všechno lítá co peří má...

Pamatujete si tu dětskou hru? :)
Tak nějak si připadám dneska, když mám na stole položenou hromádku svých výtvorů z posledních pár dnů...všechno to létá...tedy ne po místnosti, ale v reálných podobách. Zní to prapodivně? Dobrá. Začnu pěkně od začátku:

Nejdříve Jitka na svých stránkách podpořila nápad Srapmafie připojit se k výzvě Muzea holocaustu v Houstonu. Tyhle akce mají smysl, souhlasím s nimi. Proto vznikli tři motýli...nejspíš zatím. Ještě bych se k tomuhle tématu ráda vrátila, času je spousta.



Další skupinka "polétavců" se rekrutovala z výseků, které mi před nedávnem vytvořila Irena - čtyři embosovaní motýli si sami řekli o hlavní roli, kterou hrají na přáních laděných do kontrastních červeno-zelených tónů. Společnost jim dělají dvě vážky...


A nakonec přidám ještě pár létajících pěvců - výseky ptáčků jsem doplnila o pravá pírka zasunutá do výřezů v oblasti křídel a přidala už jen barevný papír a krásnou, lístečkovou stuhu od Didi...pravda, po docela dlouhé době zapracoval ještě šicí stroj :)


Nu, to je moje "letka", připravena ke startu do světa! :)

čtvrtek 4. srpna 2011

Prostě sada...

Dostala se mi do ruky pěkná, tmavozelená krabička. Takový sympaticky malý formát.


Obracela jsem ji v ruce a hlavou mi vířily myšlenky...jen popadnout tu pravou, sehnat materiál a dát se do práce...

Chvilku mi to trvalo, ale nakonec je na světě sada minipřání ... a snad se mi i povedlo udělat je univerzální, tedy použitelné jak pro pány, tak i pro dámy. Snažila jsem se ;).




...tohle už znáte :)...






pátek 29. července 2011

Další challenge u Pretty Papers

...tentokrát modrá, vodní, nebeská, mořská ... tak tedy hurá na to!
Modrá je má oblíbená barva. Na moře jsem si nějak netroufala, ale voda - to je ono! A protože jsem měla právě před velmi očekávaným víkendem s partou prima lidí u rybníka, do mysli se mi pořád vkrádaly vážky - ta elegantní, tajemná a někdy těžko postřehnutelná stvoření.

Základem jsou různé odstíny modré, průhledná fólie s natištěnými jemnými větvičkami je přichycena jen lehce stříbřitými minibrads a nad tím vším "poletuje" akvarelem kolorovaná vážka.

Však to znáte: když vás něco baví a máte po ruce, co potřebujete, za chvíli je hotovo :).


Nezapomeňte mrknout i na práce ostatních, stojí to za to!

středa 27. července 2011

Opět album...tentokrát svatební.

Sada luxusních, elegantních papírů La Créme byla v mém "papírovém skladišti" dlouho hýčkána a opatrována, protože bylo jasné, že TYHLE papíry použiju na něco opravdu vyjímečného. Tu a tam jsem se na ně podívala, pokochala se střízlivou barevností, ladnými tvary vzorů, pohladila semišové detaily a zas jsem je pečlivě uložila zpátky.
A tehdy se mi dostal do rukou polotovar alba 8 x 8 od My Mind´s Eye Lush v černém provedení. Okamžitě mi blesklo hlavou, že tyhle dvě věcičky by si rozumněly!

Teď přišel jejich čas - čas svatebního alba. Kdo tuhle kolekci zná, ví dobře, že přidávat ozdoby už téměř není třeba. Ba naopak - ani by to nebylo vhodné. Papíry samy o sobě jsou překrásné. Takže jen opravdu tu ozdobná bordura, tam mašlička na zapínání nějaké "schovávačky" či jednoduchý kvítek dozdobený hřebíčkem s perličkou. A mašle tón v tónu na kroužky. A visačka s rámečkem na fotografii připevněná sponkou na řetízku od Tima Holtze. Víc nic. Jediným zdobením už budou jen svatební fotografie...


...detail visačky připevněný na jednom z kroužků (namísto "prozatímní" smajlíkové minivisačky se zasune fotografie)









Semišový vzor z titulní strany částečně pokračuje za zadních straně desek.


Je zajímavé, jak tyhle papíry na člověka působí...celou dobu jsem měla vpravdě slavnostní náladu. Neustále jsem měla pocit, že si musím při práci uklízet nepořádek na stole, abych tenhle materiál neurazila :). A cítila jsem velkou zodpovědnost za to, jak s nimi naložím, s čím je zkombinuji a jak je poskládám dohromady.

Už se nemůžu kochat kompletní krásnou sadou La Créme, ale nelituji! Stálo to za to! :)

čtvrtek 7. července 2011

Pánské album

Nějak jsem se rozjela s TimHoltzovými maskami...a vzniklo už dlouho plánované 15 x 15 pánské album. Bavilo mě. Chtěla jsem se vyhnout všem kytičkám a korálkům a mašličkám a prostě a jednoduše brnkat na pánskou notu...jsem s ním spokojená (s fotkami a jejich úpravou už méně, no :(...).