neděle 17. dubna 2011

Pan

Dnes vám chci vyprávět příběh o Panovi, bohu pastýřů a stád, který hrál na flétnu složenou ze stébel...ano, odtud Panova flétna.
Pan byl napůl člověk a napůl kozel, což mu nepřekáželo až do chvíle, kdy se zamiloval do krásné nymfy Syrinx. Bohužel to byla neopětovaná láska. Pan svou vytouženou krasavici stále (pro)následoval a ona před ním prchala...až k řece, kde už neměla kam před ním utéci. Proto aby se Pana zbavila, na vlastní žádost se Diem nechala přeměnit v rákosí. A právě z jeho stvolů si nešťastný Pan vyrobil flétnu a po večerech ji rozezníval tklivými, smutnými tóny...

Na začátku mé práce s milovanou hlínou byla myšlenka vázy v podobě panovy flétny. Ve druhé fázi flétnu držela ruka...a v té době mi začalo vrtat hlavou, jak znázornit tón. Proud vzduchu procházející flétnou. Odtud už byl jen krůček k zobrazení mimiky obličeje...trochu sevřené rty, horní mírně přesunutý přes spodní, soustředěný pohled...


...no a když už obličej, pak celý ;). Tu ho máte v celé jeho kráse:



Je pravda, že většinou lidé (pokud si ho vůbec všimnou) vykřiknou: "Fuj, čert!"
A tak to moje (zhruba 50 cm vysoké) nebožátko pořád dokola hájím a vysvětluji a vyprávím zas a znovu báji o smutném Panovi...

4 komentáře:

  1. Moc hezký příběh a krásné dílo, jsi opravdu moc šikovná.

    OdpovědětVymazat
  2. Wow... tak to je pěkná práce :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Skládám velkou poklonu Tvému umu.

    OdpovědětVymazat
  4. Projíždím Tvůj blog a nemůžu nenapsat, jsi opravdu velmi šikovná, nejvíc se mi líbí tvé věci z hlíny.

    OdpovědětVymazat