neděle 13. listopadu 2011

Moje první album

Pamatujete si ještě na blog o našem setkání u jihočeského rybníka Kukače? Pozvala jsem tenkrát pár spřízněných duší na společný, odpočinkově/papírový víkend. Byl super. I přes velkou vzdálenost, rodinnou situaci a fakt, že se vidíme povětšině poprvé a na místě, které neoplývá všemi vymoženostmi moderní doby ani jedna z holek nezaváhala a přijely všechny.
Moc jsme si to užily a pro mě osobně byla největší odměnou jejich spokojenost a upřímné přesvědčení, že rády přijedou zas.

Jenže při nedávném libereckém scrapovém víkendu jsem měla být vyvedena z míry - a to takovým krásným způsobem, že se to jen tak někomu nepodaří trumfnout: dostala jsem ALBUM. Svoje historicky první. Opravdové, papírové, reálné a hmatatelné. Obrovsky cenné. Je v něm obsaženo tolik...celý náš společný víkend, vzpomínky, zážitky, čas, práce, myšlenky, nápady a především dobrá vůle a chuť udělat něco pro druhé... Moc si vážím toho, že holky něco takového napadlo, že se do té práce pustily, že na něm pracovaly společně a v neposlední řadě i skutečnosti, že to všechno dokázaly přede mnou tak dlouho utajit! :) Zastihly mě nepřipravenou...vážně jsem neměla do poslední chvilky ani nejmenší tušení, že něco chystají. Když se pak s potutelnými úsměvy při kávě a kousku neodolatelného frgálu najednou sešikovaly, bylo mi jasné, že se děje něco, o čem nic nevím, ale tápala jsem v naprostém myšlenkovém vákuu. Pak jsem najednou měla v ruce krásně zabalený balíček a jejich oči na mě visely...a mě lítalo v hlavě milión myšlenek. Přísahám, že ani jedna se netrefila. Rozbalila jsem papír (opatrně, samozřejmě - Klára použila Timovu pásku :D) a v tu chvíli jsem začala tušit...a emoce udělaly své! Nejsem člověk, který staví své city příliš na odiv...ale tentokrát mě zas po dlouhé době někdo "dostal" - ráda přiznávám, že jsem byla (a vlastně stále jsem) dojatá, ukápla mi nejedna slza, v krku jsem měla obrovský knedlík a já, osoba dost mluvná (no, zkrátka ukecaná), jsem najednou nedokázala slovy vyjádřit, co cítím... Pevně doufám, že už mě holky znají dost na to, aby z výrazu mé tváře, vlhkých vykulených očí a nesouvislého koktání vyrozuměly mé velké DĚKUJI!

Dlouho jsem se chystala tenhle blog napsat. A pořád jsem uvažovala, jak to udělat, aby vyzněl jako opravdové poděkování a ne jako "heč, já dostala album!". Opět mě zachránila Klára a já ráda využívám jejího laskavého svolení a přidávám odkaz na její popis a hlavně fotky, jedním slovem na její blog o tomhle scrapovém skvostu. Už jsem ho prohlédla a podrobně prozkoumala několikrát (a nejen já, i moje nejbližší rodina) a přesto stále nacházím drobnosti, detaily, fígle, které mě mile překvapují. Klářiny fotky jsou výborné, technicky bez chybičky - přesto i tady platí, že v reálu jsou stránky o mnoho lepší, barvy jasnější, jsou zkrátka OPRAVDOVÉ.

Mám své opravdové album. Jak Klára vtipně dodala, je to takové "neposkvrněné početí" :))). Moc si ho vážím a ještě jednou chci tímto způsobem holkám poděkovat.

pondělí 7. listopadu 2011

Liberec - místo činu! ;)

To se tak jednou jedna statečná žena rozhodla, že vezme na svá bedra nelehkou úlohu organizátorky srazu lidí, které pojí radost z práce s papírem. Šlo o to, aby se část české populace nadšená pro scrap (čítající takřka 50 kusů) sešla na celý víkend (4. - 6. 11. 2011) v místě, kde by mohla pracovat, předávat si navzájem zkušenosti a získávat informace z oboru. Jakkoliv jednoduše to zní, není to zas taková "brnkačka", jak by se mohlo zdát. Vymyslet to tak, aby vše klaplo, není snadné.
Několikatýdenní práci vedenou v duchu nadšení, odhodlání a těšení shodilo na bod mrazu naprosto nepochopitelné a neseriózní jednání zástupců hotelu Orion - dva týdny před dnem D vypověděli rezervaci pro 50 lidí (podotýkám, že důvodem byl větší zisk...o peníze jde až v první řadě, že...). Tohle by možná srazilo kdekoho na kolena...ne tak Irenu! Bleskem byla schopna dohodnout náhradní místo - za sebe musím říct, že příjemné, se zázemím a servisem, který mi vyhovoval.
Materiální zajištění si vzala na starost Didi se svým obchodem Pretty Papers - dodala pro každou účastnici balíček materiálu na práci a poskytla navíc ještě spoustu pomůcek i dalšího materiálu, to vše několikrát v průběhu celého víkendu.

Vše začalo příjezdem během pátečního odpoledne a večera, ubytováním, společnou večeří, nastíněním víkendového programu. Jela jsem z jihu společně s Ketou, které tímto ještě jednou děkuji za milou společnost :). Navigace nás bezchybně dovedla až na místo, ani jedinkrát jsme nebloudily a milé bylo i parkování přímo u objektu.
Zatímco se během večera osazenstvo hostelu Pod Ještědem postupně seznamovalo a kochalo přivezenými alby, malá skupina "pilných včeliček" tiše pracovala ve dvou místnostech - v jedné bylo kompletováno 48 balíčků papírů a ozdob  do sáčků s patentním zavíráním a ve druhé byl z mnoha a mnoha a mnoha krabic a beden vybalován, třízen a cenovkami opatřován materiál, který byl určen k prodeji - ano, i obchod nám přijel přímo pod nos :). Pravda, nezastavily jsme se od sedmi večer do půl druhé ráno, ale odměnou nám pak druhý den byly spokojené úsměvy na tvářích ostatních. Přeci jen - nakupovat všechny scrapové nezbytnosti podle obrázků po internetu je o dost jiné, než mít možnost si všechno prohlédnout v reálu.

Celá sobota se (po vydatné snídani) nesla ve znamení práce na čtyřech stanovištích pod vedením čtyř zkušených lektorek - Didi, Iriska, Pampeliška a Helge neúnavně a stále s úsměvem předávaly dál informace, zkušenosti a odpovídaly na otázky. Na programu byla práce na Big Shotu s embosovacími kapsami i vyřezávacími šablonami, využití alkoholových inkoustů s lihem i bez něj a Distress inkoustů v kombinaci s embosem suchým i za tepla. Rozmanitost technik i materiálů byla velká, téměř vše si každý mohl vyzkoušet a během práce po celý den cíleně vznikaly další zajímavě barevné a strukturované papíry k samostatně vytvořenému produktu, jehož zrod byl plánován na sobotní večer a nedělní dopoledne - cestovatelskému deníku. Do práce na něm se všichni během sobotního večera pustili s vervou a odhodláním.  Úkolem bylo využít papíry a ozdoby z balíčku + vlastnoručně (během soboty) vyrobené doplňky a je třeba říci, že se s tím většina lidí vypořádala se ctí!
V okamžiku, kdy byl komplet hotov, přišla na řadu Dana se svým strojem na vázání - Zutterem - a dodala našemu snažení "profesionální" vzhled: deník získal kroužkovou vazbu. Je důležité ještě dodat, že každé ráno i večer Dana rozšířila nabídku lákadel v podobě sad papírů a doplňků k nim, šablon, razítek...no však to znáte - všech těch milých nezbytností :). Nabídku jsme měly díky oběma prodejkyním opravdu bohatou.

Nedělní dopoledne ještě oživila malá soutěž o nejhezčí/nejzajímavější vánoční přání vyrobené účastnicemi za použití poskytnutého papíru s vánočním motivem a stříbřité kovové ozdoby - andělky. Největší esa z oboru byla sice po celodenním sobotním lektorování unavena a neúčastnila se, ale i tak ve velké konkurenci nebylo snadné vybrat jen jednoho favorita - v tajném hlasování se každý rozhodl, dal jediný hlas a po sečtení "o prsa" vyhrála společná práce zkušených scrapových matadorek - odměnou jim bylo všeobecné uznání korunované potleskem a předáním balíčku s materiálem jako odměnou.

Oběd v poledne už předznamenával loučení a odjezd, ale i přes jistý stupeň únavy a nevyspání všichni odjížděli s dobrým pocitem pohodově stráveného víkendu plného nových setkání, zkušeností, vychytávek a v neposlední řadě i materiálu na další práci.

Nakonec bych ráda zmínila i přítomnost několika tatínků a dětí - byli naprosto úžasní! Větší děti pracovaly, menší se zabavily s tatínky a vše probíhalo v naprostém klidu. I jim patří dík za to, že jejich maminky a ženy mohly být s námi a užít si to.

Soudě podle sebe a slov ostatních teď budeme pár dní vstřebávat zážitky a postřehy a hlavně dotahovat spánkový deficit, ale za sebe říkám: rozhodně to stálo za to, děkuji! :)

PS: Chystala jsem se jen doplnit fotografie. Ale jen čirým kopírováním obrázků bych vás ochudila o postřehy ostatních všímavých lidí nebo třeba i detailní popisy postupů (na které jsem se já osobně nechystala) , takže nakonec šalamounsky ;) přidám odkazy na blogy Kety, Isobelky a Gabrety.