čtvrtek 14. června 2012

Cesta na sever...

Když Didi vyhlásila na červen lift stránky a přání, zaváhala jsem. Moje první reakce byla: "Do toho nejdu!" Navíc předlohy jsou dokonale geometricky přesné, symetrické a to mi dělá potíže. Ne snad v tom slova smyslu, že bych to nezvládla, ale moc se mi nelíbí. Jsou kompozičně příliš přehledné.
Jenže se ozval jakýsi ďáblík v mé hlavě a našeptával: "Přece to nevzdáš jen proto, že se ti to nelíbí...nebo to snad nezvládneš?! Neumíš udělat čtverec? Nedokážeš vytvořit geometricky členěné přání?!" (všimněte si, že v téhle chvíli je pro mě pořád jedinou možnou cestou přání...) Ten mrňavec nedal pokoj a pošťuchoval mě a provokoval tak dlouho, až jsem se odhodlala, že mu tedy ukážu!


Musím přiznat, že velký podíl na mém rozhodnutí má série Simple Stories alb, která se nedávno objevila na pultu Didina obchodu... je to sympatická velikost a jednotlivé řady jsou krásně barevně laděné. Ano, ano, chápete to správně: rozhodla jsem se vytvořit STRÁNKU! Já, která v životě neudělala víc, než minialbum. Resp. udělala, ale jen polotovary - žádné z nich nebylo pro mě. Nu což - všechno je v životě jednou poprvé, i moje stránka do alba. Berte mě, prosím, s rezervou. Je to opravdu moje první vlaštovka - a rovnou podle liftu. Musím popravdě přiznat, že jsem to chtěla několikrát vzdát. Chvílemi mě nebavilo držet se předlohy. Napadala mě jiná řešení, z mého pohledu možná zajímavější - ovšem nedržela se zadání...
Zvažovala jsem nejprve téma. To nebylo těžké - čeká mě pracovní cesta na sever, do chladného a větrného Dánska. To je ideální důvod, proč začít. A pokud navíc odprezentuji svou úvodní stránku veřejně, je to jakýsi nepřehlédnutelný závazek, abych album nejen začala, ale také zdárně dokončila (tedy všichni jste mi svědky a nuťte mě dokončit započatou práci!).
Jako podklad jsem zvolila jemnou smetanovou stránku ze série Documented - je zdobena velmi jednoduše v dolním pravém rohu ornamentem. Nic víc. Zadání liftu kombinuje fotografie se vzorovanými papíry, ale já jsem zvolila jednobarevný, tmavě (až temně) modro-zelený papír evokující svou barvou hloubku a chlad Severního moře omývajícího západní pobřeží, na kterém budu týden pobývat.


Vybrala jsem fotografie, nařezala na čtverce (v jednom případě vznikl obdélník, aby vynikla perspektiva sloupů), zapatinovala okraje tmavě modrým inkoustem (pruská modř od Marvy Uchida) a oboustrannou páskou nalepila na jednobarevný podklad do vzoru šachovnice. Všechny rohy jsem zastřihla pomocí Corner Chomperu a vzniklý čtverec jsem nalepila na další jednobarevný papír - tentokrát skořicově hnědý, barevně korespondující s barvami architektury (spousta dánských budov využívá tzv. "pohledové cihly" - u nás na to nejsme moc zvyklí, ale pravdou je, že teplá barva terakoty velmi příjemně kontrastuje se studenými a neutrálními tóny, které vás v Dánsku v prvních okamžicích doslova pohltí. Pak je každé zahřátí (byť optické) vítáno!). Skořicová čtvrtka tvoří jen velmi jemný, milimetrový okraj, rohy jsou opět zaobleny.
Vzniklou "šachovnici" jsem doplnila jednoduchými, rukou psanými hesly na světlounce zelené Core čtvrtce (má světlejší jádro, které vynikne právě tehdy, když papír neustřihnete, ale utrhnete - nepravidelné světlejší okraje vypadají zajímavě) a malými i většími hřebíčky v ladících tónech. Vše jsem nakonec nalepila opět oboustrannou lepící páskou do vrchní části listu, abych nechala vyniknout jemný ornament při dolním okraji.
Protože součástí předlohy je také tzv. "tab" - papírové ouško, nemůže chybět ani na mé stránce. Použila jsem opět kousek modrého papíru a raznicí vysekla tvar, který už stačilo jen přehnout a přilepit - umístila jsem jej na okraj stránky. Poslouží tak i k listování.
A pak to začalo: pořád mi vrtalo hlavou, že to papírové ouško je nějaké nezajímavé, prázdné...zkoušela jsem leccos, ale pořád se mi nelíbilo. Předělávala jsem ho ŠESTKRÁT a pořád jsem nebyla spokojená! Nakonec mě zachránila Lea (Díky, Leo!) - nesměle mi připomněla podmínku šití. No jasně, to je ono! Šití strojem, rukou nebo falešné... já jsem šila knihařskou bílou nití křížkovým stehem a nakonec jsem ještě přišila a na uzlík zavázala zelenkavý knoflíček. A je hotovo :)
Byla to fuška, ale mám pocit, že jsem (snad úspěšně) zase zdolala jednu překážku a posunula se snad o kousíček dál... a o to jde: nezůstat sedět na zadku! :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat