čtvrtek 23. srpna 2012

Ssssmash a Sssslovensko

Když jsem si pořizovala Smash, věděla jsem, nač ho chci použít: jako travel journal při dovolené ve slovenských Roháčích. Líbila se mi "provázanost" sešitu a fixu s lepidlem, chtěla jsem otestovat sama sebe, jak budu zvládat zapisovat na stránky předpřipravené někým jiným bez možnosti je prohodit či doplnit další stránkou, jak budu reagovat na všechno to, co je předem pevně dáno.

Na Slovensko se vracíme rádi. Do hor. V zimě i v létě. Má to hodně výhod: není to zas tak daleko, už to tam dost známe, finančně to také není ruinující a nesporným kladem je fakt, že děti se samy dorozumí - v obchodech, v restauracích, popovídají si s místními dětmi...
Do penzionu Kamzík v Habovce nedaleko Dolného Kubína jsme jeli už podruhé, do téhle oblasti asi počtvrté. Pokaždé, když váháme, jestli "zas tam", najdeme další místa a zajímavosti, které nás přesvědčí o pokračování objevných cest a výletů. :)

Zápisky jsem pořizovala po cestě autem tam i zpět, ale po kopcích jsem s sebou Smash nevláčela - při túrách je každé deko navíc znát a kromě toho nás trochu trápilo deštivé počasí (během těch dnů jsem ani nefotila). Zapisovala jsem tedy ve volných chvilkách večer, když děti dováděly s kamarády a dospělí, sedíc s nohama nataženýma bezvládně pod stoly, dumali nad tím, kde se v těch trpaslících zas vzalo tolik energie... :)))
(Jen doplním, že jsme zdaleka nejeli sami, byla nás obrovská skupina. Myslím, že počet blížící se padesátce se bez nadsázky dá nazvat obrovským :)...tímto díky kamarádovi a jeho manželce za organizaci takové tlupy!)

Můj Smash se stal spíše místem pro text, ale doplnila jsem i vstupenky, účtenky, pár malých fotografií pro ilustraci...tu a tam jsem lupla malý nápis, obrázek, otisk Terčiných razítek (která měla - na rozdíl ode mě - s sebou...vedla si svůj deník), používala jsem i washi pásky - na dekoraci, přichycení, orámování...

Celou dobu jsem Smash nechala v originálním obalu - jen jsem odstřihla "kapsičku", která zakrývala fix. Tím byl sešit chráněn před případnými svrnami. Ušpinění a případné skvrny sice dodávají na autenticitě, ale na ty ještě bude čas. :) V tuhle chvíli mi obal připadal praktický.
Gumička určená na fix se osvědčila - drží a fix nevypadává.
Pokud jsem měla volnou jen chviličku a nebylo třeba něco zapisovat, "čmárala" jsem si po deskách...plastický vzor k tomu přímo vybízí.


Úvodní stránky popisují cestu tam...




...a místo, kde jsme bydleli...



...pak přichází záznamy z dobývání hoských vrcholů...




...přidala jsem pár fotek orámovaných barevnými washi páskami...




...nebo nalepenými jen tak...



...případně podlepenými zbytky barevných papírů...



...pomocí washi pásek a malých sáčků se dají do deníku vměstnat i kameny (v naší rodině hrají velkou roli - jako materiál ke zkoumání a sbírání, jako vzpomínka na milá místa, jsou důležité pro svou barvu a strukturu...prostě je máme rádi :)...)



...a důležitou roli hrály i mapky, prospekty a vstupenky...




...to všechno dokresluje průběh společně překonaných překážek, těžkých chvil korunovaných úspěchem, malých i velkých osobních vítězství - chvilek, které jsme strávili SPOLU. Na to všechno nechci zapomenout (případně mít možnost svou paměť osvěžit ;)...).
Proto tenhle deník vznikl.

Popsala jsem polovinu z cca 40ti stran. Uvidíme, čím budu pokračovat. :)

Na závěr nabízím pár samostatných fotek pro dokreslení atmosféry:











Díky za vaši návštěvu a nashledanou příště. :)

8 komentářů:

  1. Super počin, moc hezky zaznamenáno a fotodokumentace je dostatečná ;-) A závidím, protože já jsem lemra líná a i když sem si dala závazek, že sepíšu alespoň Kukač, tak se dosud nestalo. Takže dávám všechny palce nahoru!

    OdpovědětVymazat
  2. DOKONALÝ!!! strašně moc se mi líbí, jak každý cestovní deník je prostě jedinečný a nenapodobitelný. Prostě ÚŽASNÝ!!!

    OdpovědětVymazat
  3. krásný!!! a jelikož jsem psala, vím, že to bylo i časově náročný. ale je to nenahraditelná vzpomínka! a taky jsi mě potěšila těmi stvrzenkami. já jich mám plný deník a měla jsem strach, že to bude vypadat, že jsme jen žrali :) Ale chtěla jsem tam nacpat všechno. Tleskám!!!

    OdpovědětVymazat
  4. Krásný. Líbí se mi. Popasovala jsi se s tím na 1***.

    OdpovědětVymazat
  5. Moc krásně zpracované vzpomínky :-) a bezva fotky. Děkuju za možnost nakouknout :-) Hrozně mi to připomíná takové předchůdce smashů, které si psali naši (spíš prarodiče), když byli v sedmdesátých letech v Itálii. Pokusím se je doma dohledat...

    OdpovědětVymazat
  6. Díky. Pro mě bylo v neposlední řadě cenný to, že ačkoliv se od deníku někteří (...:)...) členové rodiny v počátku chladně distancovali (ve smyslu "nereaguju, mě se to netýká"), zhruba v polovině týdne sami podávali stvrzenky, prohlíželi prospekty, co by se nám hodilo...vzpomněla jsem si na Ketu :))) - myslím, že zmiňovala totéž. ;) Byla to práce, ale bavilo mě to.

    OdpovědětVymazat
  7. Máš můj obdiv! Psaní deníků není můj šálek čaje, ale jen z důvodu neschopnosti se smysluplně vyjádřit na papíře.... Musí to být úžasné se po čase kouknout a osvěžit vzpomínky:o)))

    OdpovědětVymazat
  8. Deníky mě baví psát, ale baví mě i číst si v těch cizích :-) Děkuji za nahlédnutí, budete mít krásnou vzpomínku!

    OdpovědětVymazat