sobota 30. června 2012

Via Great Britain...

Ozvala se mi jedna spřízněná duše, že by potřebovala přání. Speciální. Maminka bude slavit krásné kulatiny, 55 let a na dárek se jí složila takřka celá rodina - maminka dostane letenku do Velké Británie! Potřebují tedy přání s motivy této země a prý "nějaké větší, ať se tam můžeme všichni podepsat, je nás hodně". :)

Takže barevnost byla jasná - červená a modrá s bílou, doplněná možná něčím neutrálním. To něco neutrálního byl v mém případě craft základ skládaného, netradičního přání - "schodů".
Úplně bílý podklad příliš svítil, zatónovala jsem jej tedy elegantním odstínem Distress inkoustu Antique Linen a natiskla pár motivů - královskou korunu, gratulaci a ukazující ruku... Oba panely jsem ještě podlepila nejdříve modrým a poté červeným kartonem, obě vrstvy jsem po okrajích narušila ničítkem.

A pak už jsem hledala něco typicky anglického...přesto, že jsem anglofil, nemám doma žádné speciálně anglické razítko - tohle je první ( a kdo ví, jestli ne poslední) příležitost, kdy jej potřebuji. Ale obrázků s Big Benem, doubledeckerem či anglickým taxíkem je dost všude (královna přece letos oslavila významné narozeniny) - vytvořím tedy koláž. Jako médium jsem použila bílé gesso. Celou koláž jsem ještě jednou zatónovala inkoustem pomocí aplikátoru, doplnila kovovou korunu a dva nalepovací kamínky a dovniř přání nalepila dva čtverce barevně ladící s papírem použitým na titulní straně.
Pak jsem se ještě pro jistotu zeptala na věk oslavenkyně - opravdu má být to číslo viditelně zmíněno na přání? Odpověď zněla "Ano!". V hlavě mi blikalo upozornění, že věk dámy se nezmiňuje, ale zadání bylo jasné - vyřešila jsem to tedy šalamounsky: použila jsem jednu z Bingo kartiček od Tima Holtze, příslušné číslo na ní jemně zvýraznila a kartičku nalepila na přání tak, aby číslo nebylo na první pohled hned viditelné - na druhý si ho ale už všimnete: upozorní na něj ukazující ruka ;).

Se zadavatelkou jsem již konzultovala, snad se přání bude líbit i v reálu - via net je odsouhlaseno. Musím nekriticky říci, že z něj mám radost. Však také nakoukněte...



Přeji pěkný večer! :)

pátek 29. června 2012

Samá srdce...

Moje dcera před nedávnem hrdě slíbila spolužákům ve škole, že zvládne vytvořit rozlučkové přání pro paní učitelku. A protože ji měli paní učitelku opravdu rádi a chtěli to co nejlépe vyjádřit, rozhodli se pro vééééliké srdce...aby se tam mohli všichni podepsat :).
Chvíli jsme si o tom doma povídaly a  po chvilce črtání a zkoušení bylo jasné, že tuhle myšlenku tak trochu opustíme jiným směrem - srdce ano, ale ne jedno velké. Více menších. Různých.
Ale jak je poskládat dohromady, aby to vypadalo neotřele, zajímavě...vyhrál sice až několikátý nápad, ale podle výsledku si troufnu tvrdit, že to dlouhé přemýšlení a zkoušení stálo za to!

Tereza se pustila do razítkování, střihání a nakonec jsem (s trochou obavy) povolila i embosování horkým vzduchem. Nedělala to poprvé, ale tentokrát toho bylo opravdu docela hodně...




S výsledným poskládáním jsem pomáhala, to přiznávám. Seděla nad tím trochu bezradně a nevěděla, kde začít. Dost možná ji příprava zmohla natolik, že už jí pak nezbývaly síly na kompletaci...nakonec jsme na skládací harmonikové přání použily celých 50 srdíček a několik nalepovacích kamínků a perliček na dozdobení.



Tereza byla spokojená a paní učitelka taky - a to je důvod k radosti. ;)

čtvrtek 14. června 2012

Cesta na sever...

Když Didi vyhlásila na červen lift stránky a přání, zaváhala jsem. Moje první reakce byla: "Do toho nejdu!" Navíc předlohy jsou dokonale geometricky přesné, symetrické a to mi dělá potíže. Ne snad v tom slova smyslu, že bych to nezvládla, ale moc se mi nelíbí. Jsou kompozičně příliš přehledné.
Jenže se ozval jakýsi ďáblík v mé hlavě a našeptával: "Přece to nevzdáš jen proto, že se ti to nelíbí...nebo to snad nezvládneš?! Neumíš udělat čtverec? Nedokážeš vytvořit geometricky členěné přání?!" (všimněte si, že v téhle chvíli je pro mě pořád jedinou možnou cestou přání...) Ten mrňavec nedal pokoj a pošťuchoval mě a provokoval tak dlouho, až jsem se odhodlala, že mu tedy ukážu!


Musím přiznat, že velký podíl na mém rozhodnutí má série Simple Stories alb, která se nedávno objevila na pultu Didina obchodu... je to sympatická velikost a jednotlivé řady jsou krásně barevně laděné. Ano, ano, chápete to správně: rozhodla jsem se vytvořit STRÁNKU! Já, která v životě neudělala víc, než minialbum. Resp. udělala, ale jen polotovary - žádné z nich nebylo pro mě. Nu což - všechno je v životě jednou poprvé, i moje stránka do alba. Berte mě, prosím, s rezervou. Je to opravdu moje první vlaštovka - a rovnou podle liftu. Musím popravdě přiznat, že jsem to chtěla několikrát vzdát. Chvílemi mě nebavilo držet se předlohy. Napadala mě jiná řešení, z mého pohledu možná zajímavější - ovšem nedržela se zadání...
Zvažovala jsem nejprve téma. To nebylo těžké - čeká mě pracovní cesta na sever, do chladného a větrného Dánska. To je ideální důvod, proč začít. A pokud navíc odprezentuji svou úvodní stránku veřejně, je to jakýsi nepřehlédnutelný závazek, abych album nejen začala, ale také zdárně dokončila (tedy všichni jste mi svědky a nuťte mě dokončit započatou práci!).
Jako podklad jsem zvolila jemnou smetanovou stránku ze série Documented - je zdobena velmi jednoduše v dolním pravém rohu ornamentem. Nic víc. Zadání liftu kombinuje fotografie se vzorovanými papíry, ale já jsem zvolila jednobarevný, tmavě (až temně) modro-zelený papír evokující svou barvou hloubku a chlad Severního moře omývajícího západní pobřeží, na kterém budu týden pobývat.


Vybrala jsem fotografie, nařezala na čtverce (v jednom případě vznikl obdélník, aby vynikla perspektiva sloupů), zapatinovala okraje tmavě modrým inkoustem (pruská modř od Marvy Uchida) a oboustrannou páskou nalepila na jednobarevný podklad do vzoru šachovnice. Všechny rohy jsem zastřihla pomocí Corner Chomperu a vzniklý čtverec jsem nalepila na další jednobarevný papír - tentokrát skořicově hnědý, barevně korespondující s barvami architektury (spousta dánských budov využívá tzv. "pohledové cihly" - u nás na to nejsme moc zvyklí, ale pravdou je, že teplá barva terakoty velmi příjemně kontrastuje se studenými a neutrálními tóny, které vás v Dánsku v prvních okamžicích doslova pohltí. Pak je každé zahřátí (byť optické) vítáno!). Skořicová čtvrtka tvoří jen velmi jemný, milimetrový okraj, rohy jsou opět zaobleny.
Vzniklou "šachovnici" jsem doplnila jednoduchými, rukou psanými hesly na světlounce zelené Core čtvrtce (má světlejší jádro, které vynikne právě tehdy, když papír neustřihnete, ale utrhnete - nepravidelné světlejší okraje vypadají zajímavě) a malými i většími hřebíčky v ladících tónech. Vše jsem nakonec nalepila opět oboustrannou lepící páskou do vrchní části listu, abych nechala vyniknout jemný ornament při dolním okraji.
Protože součástí předlohy je také tzv. "tab" - papírové ouško, nemůže chybět ani na mé stránce. Použila jsem opět kousek modrého papíru a raznicí vysekla tvar, který už stačilo jen přehnout a přilepit - umístila jsem jej na okraj stránky. Poslouží tak i k listování.
A pak to začalo: pořád mi vrtalo hlavou, že to papírové ouško je nějaké nezajímavé, prázdné...zkoušela jsem leccos, ale pořád se mi nelíbilo. Předělávala jsem ho ŠESTKRÁT a pořád jsem nebyla spokojená! Nakonec mě zachránila Lea (Díky, Leo!) - nesměle mi připomněla podmínku šití. No jasně, to je ono! Šití strojem, rukou nebo falešné... já jsem šila knihařskou bílou nití křížkovým stehem a nakonec jsem ještě přišila a na uzlík zavázala zelenkavý knoflíček. A je hotovo :)
Byla to fuška, ale mám pocit, že jsem (snad úspěšně) zase zdolala jednu překážku a posunula se snad o kousíček dál... a o to jde: nezůstat sedět na zadku! :-)

středa 13. června 2012

Haló, zapomněla jsem na jaro...

Mám ráda prostorové věci.
No dobrá, ty dvourozměrné jsou taky fajn, ale třetí rozměr je zkrátka třetí rozměr :-)
Když mi v jedné ze zásilek od Didi přišla Spellbinders vyřezávací šablona Spiral Blossom One, bylo jasné, že ji musím vyzkoušet – a nejlépe hned!



Vzala jsem do ruky pár papírů, Big Shot a šup šup, výseky byly na světě. Jakmile moje dcera Terezka uslyšela známý zvuk, hned přiběhla s větou, kterou už dobře znám: "Mami, můžu Ti pomáhat?". A protože dobře ví, že ji neodmítnu, ani nečekala na odpověď a vzala jeden výsek do ruky. Jen jsem jí poradila, že pro začátek bude dobré, když si jeden, dva dílky kvítku projede opatrně mezi palcem a špičkou nůžek, aby jemně narušila strukturu pevného papíru – střed kvítku se pak lépe stáčí. Za chvíli už bylo na stole pár elegantních růžiček a musím říct, že docela pěkně držely i bez zafixování. Sympatické je na nich i to, že nejsou všechny úplně stejné, uniformní. Jsou pevnější nebo naopak rozevřenější podle síly použitého papíru i podle toho, jak pevně je stáčíte.
Abych květy zafixovala v takovém tvaru, který by se mi nejvíc líbil, musela jsem se poohlédnout po nějakém lepidle – vyzkoušela jsem několik variant od glue dots (lepících teček) přes oboustrannou pásku na "dno" kytičky a ke slovu přišel i Diamond Glaze a Glossy Accents, ale bezkonkurenčně nejlepší s ohledem na rychlost slepení a nejjednodušší pro aplikaci je tavná pistole – doporučuji!


Prima, máme hotové květy… ale kam teď s nimi? Pohled mi padl na černou, relativně hlubokou krabičku od jakési domácí vůně – hned na první pohled vypadala jako dostatečně pevné útočiště pro moje jemné květinové drobečky :-) Protože byla zvenčí elegantně černá, rozhodla jsem se použít stejnou barvu i na vnitřek – použila jsem akrylovou barvu a přidala trochu fialové, aby čerň získala trochu teplejší nádech. Akrylové barvy rychle schnou, takže za chvíli jsem mohla celý vnitřek jemně přestříknout fixativem, abych měla jistotu, že se nebude pigment otírat (pokud nemáte fixativ, můžete s úspěchem použít obyčejný lak na vlasy – stačí slabá vrstva, jen pro jistotu).
Chvíli jsem si hrála s umístěním květů, různě jsem kombinovala použité barvy… a pořád mi něco chybělo. Sáhla jsem do složky s výseky od K&Company a vybrala tmavě šedou krajku a průhledné tvary motýla, čmeláka a nápis Spring – jaro. Už jsem byla skoro spokojená, ale jen skoro… ahá! Ještě trochu „rozsvítit“ středy květů – pomocí kapky lepidla jsem připevnila do každého kvítku jednu voskovanou perličku (vybrala jsem různé barvy i velikosti) a tramtadadáááá…hotovo!

sobota 9. června 2012

Domky podruhé

Dnes bych se s vámi ráda podělila o velkou radost: los mi určil do domkového swapu ještě jednu osobu - tu, která vyrábí domek pro mě. Já jsem ale až do poslední chvíle netušila, kdo to je!

Až mi jednoho dne pošta doručila nečekaný, podivně vyhlížející balíček se známou odesílací adresou: Irena!  Co mi posílá? Že bychom si něco dohodly a já na to zapomněla? Přemítala jsem a zatímco jsem opatrně rozbalovala papír, uvažovala jsem, co by v té relativně velké krabici mohlo být...po odstranění papíru se to trochu vysvělilo: uvnitř byla hranatá plechovka. To už mi ale začalo svítat, jednotlivé části myšlenek zapadaly do sebe: mohl by to být domeček pro mě! A pokud ano, jak se toho úkolu Irena zhostila? Co vymyslela? Byla jsem hodně netrpělivá, obě děti rozbalovaly se mnou ... a byl tam! Krásný. Modrý. Trojrozměrný. A ne jeden - celá ulice!

Slova nestačí - s dovolením použiji Ireninu originální fotografii - já to rozhodně lépe nenafotím. Podívejte:

Udělala mi obrovskou radost - domečky zosobňují všechno, co mám ráda: je tam má oblíbená modrá v krásné kombinaci s hnědou a krémovou. Je to trojrozměrné, což mám moc ráda. Je tam spousta zajímavých detailů....to malé dokonalé dílko mě pořád ještě nepřestalo bavit!
Díky, Ireno! :)

Swap, tentokrát na téma "Dům, domek, domeček"

V ATC klubu bylo vyhlášeno nové téma: "Dům".
Jenže já vím, že v tomhle období prostě klasické swapy s mnoha účastníky nestíhám.
Spasil mě čísi nápad vyhlásit kromě klasického, skupinového, ještě individuální swap (los vám určí jednoho swap-partnera, kterému pošlete svůj výrobek, vaši adresu zas dostane někdo jiný....do poslední chvíle nikdo netuší, kým bude obdarován a je to napínavé!).

Mou swap-partnerkou byla vylosována Mxmaruška. V jejím profilu jsem se dozvěděla, že má ráda modrou a zlatou barvu a sbírá medvědy všech druhů a velikostí. Nejsou to striktní podmínky, kterých je nutné se držet, ale na druhou stranu by ji to jistě potěšilo.

Dlouho jsem přemýšlela, jaký domek vyrobím...hlavou se mi honil milion nápadů. Vzala jsem do ruky papír a tužku a črtala a kreslila a otáčela na další strany....až jsem zjistila, že si bezděčně hraju s pár odřezky pevného kartonu...a vítězný nápad byl na světě! Ne jeden domek - bude jich víc. Člověku je smutno samotnému, domky to mají jistě taky tak. ;)
A tak vznikla věž s rolničkou namísto zvonu (to je ta zlatá barva ;) ) s veselou pruhovanou střechou a dvěma pestíky namísto hromosvodů.



Aby věž působila ještě veseleji, ozdobila jsem ji vzdušným výsekem filigránového motýla, jehož okrajové tečky/dirky jsem vyplnila pomocí Glossy Accents a zabarvila je Letraset FlexMarkerem v barvě Firebrick. Tělo má poseté nalepovacími kamínky.



K věži jsem přidala dům s motivem hodin-času (použila jsem masku Tima Holtze a strukturní tmel, který jsem po zaschnutí obarvila Ditress inkousty. Pruhovaná střecha nese nápis "Můj dům, můj hrad" sestavený z natištěných a vystřihaných písmenek. Zdobí jej maličký červený knoflíček s nakresleným motivem srdce.



Na druhou stranu věže, vpravo, jsem umístila ptačí krmítko, do něj připevnila siluetu ptáčka vyrobenou ze smšťovací fólie (orazítkovala jsem fólii motivem ptáčka, vystřihla a zapekla v troubě ;)...) a ptáčkovi pod nohy jsem nalepila barevně ladící tyrkysové "zrní" - mikroperličky. U paty krmítka jsem použila výseky rostlinných motivů dozdobené gelovými fixy a připevněné hřebíčky lososové barvy.
Nakonec jsem doprostřed celého "soudomí" přilepila výsek z šablony Tima Holtze - muže s deštníkem.



Celý objekt má na zadní straně pevně přilepené poutko, je určen k zavěšení.




Nová majitelka už jej má doma a já doufám, že jí bude dělat radost. :)

pondělí 4. června 2012

Sbírka motýlů...

Nějak mi ty krabičky nedají spát...to je ten třetí rozměr. To, co mě baví. Není to "placaté" :)...
Takže po jarní krabičce s květy vznikla ještě jedna - s motýly. Nechytala jsem je na pasece a nešpendlila chuděrky ostrým nástrojem k podložce, nebojte se. Jsou zase z papíru. A protože mají embosovaná křídla, už jsem je jen lehce napatinovala inkousty, namísto tělíčka použila brads ve tvaru klíče a dál nezdobila...