úterý 28. srpna 2012

Lanový park na Kramolíně

...a budu rovnou pokračovat ve vyprávění: poté, co jsme si poctivě prošli stezku v korunách stromů a seběhli z kopce dolů, Jakub s Terezou chtěli zkusit lezení v lanovém parku. Pro oba to byla premiéra. Jakub je relativně vysoký, i síly má už dost. U Terezy jsem si moc jistá nebyla...srdnatě a rozhodně šla za "velkým bráchou", ale vůbec netušila, co ji čeká. Ono to ze země vypadá tak snadně... :)

Dostali vybavení - popruhy s karabinami, helmy, rukavice. Následovala blesková instruktáž a...šup, můžete jít.
Úrovně obtížnosti se stupňovaly od nejjednodušší oranžové, přes zelenou a modrou barvu, červená byla nejtěžší a zároveň nejvyšší část překážek.
Kuba skočil rovnou na zelenou.



Tereza po pár krocích usoudila, že bude lepší vzít to od začátku a vrátila se na oranžovou - ukázalo se to jako dobrá volba. Oranžová trasa vedla cca 1,5 až 2 metry nad zemí.



Některé překážky byly snadné, jiné těžší. Ruce dostávaly hodně zabrat, sil ubývalo... Přesto oba vydrželi běhat po provazech skoro dvě (!) hodiny. Jakub prošel poctivě takřka všechny možné okruhy, některé překážky musel nutně absolvovat 2-3x.



Tereza sice zvolila přímou trasu, ale prošla všechny úrovně včetně té nejtěžší červené!



Při vědomí, že kvůli své výšce nedosáhla na spoustu úchytů a musela se tedy spolehnout jen na lana s jistícími karabinami vím, že to pro ni bylo těžké.


A když už jsem si říkala, jak moc vyčerpaní musí být, čekala je ještě závěrečná jízda na kladce z kopce dolů přes hladinu umělého jezera...150 metrů dlouhý let vzduchem! Oba bez zaváhání kývli, že ho chtějí absolvovat. Musím přiznat, že ve mě byla malá dušička... :) Moje děti měly v tu chvíli mnohem víc odvahy než já. Však se podívejte: tam někde v dáli na kopci, co jsou stromy, je plošina, odkud musíte udělat krok do prázdna a doufat, že vás kladka donese na opačný konec vodní hladiny...



Oba to zvládli, byli nadšení, užili si to - a já jim to nejen přála, ale byla jsem na ně hrdá. Mít v tu chvíli klobouk, tak ho před nimi smeknu.



Takže naše další doporučení ohledně Kramolína zní: lanové centrum taky není k zahození! ;) Mne sice hlavně bolelo za krkem z neustálého dívání se nahoru, ale vy odvážnější máte na vybranou - nemusíte sledovat ostatní ze země, můžete si vypůjčit výstroj také a otestovat svou fyzičku na lanech! :)

pondělí 27. srpna 2012

Víkendový Kramolín

V zimě na Kramolín jezdíme lyžovat, na Lipno bruslit. Během roku se tam párkrát vypravíme na kratší či delší výlety. Není to daleko, ale zas ne úplně u nosu, tak je třeba to naplánovat. :)

 Tento víkend jsme trávili na Šumavě, pod Kletí, v malé útulné chatě v Holubově. Hlavní cíl byla Stezka korunami stromů - vyrazili jsme navzdory počasí (trochu poprchávalo, teplota někde okolo 15°C, trochu foukal vítr...do ideálu to mělo daleko, ale mohlo být, pravda, i mnohem hůř :)...).

Nahoru jsme si nechali zadky vyvézt lanovkou ;) - bylo fajn ukazovat si, kudy jezdíme na lyžích a kudy jsme naopak sbíhali dolů při některých našich letních výšlapech...

Podle zimomřivých obličejů lidí jedoucích lanovkou dolů a podle toho, že měli všichni bundy zapnuté až ke krku, někteří na hlavách kapuce, bylo jasné, že horko tam vážně nebude... ;) Nebylo. Ale byli jsme na to připravení. Foukalo, ale nepršelo - to bylo hlavní.

Koupili jsme vstupenky a vyrazili jsme - moc jsme se těšili! :) A jsem opravdu ráda, že nikdo z nás nebyl zklamaný. Všichni jsme svorně obdivovali výšku, ve které se pohybujeme...



...prošli jsme všechny zábavné odbočky...



...vyběhli až na vrchol vyhlídkové věže...



...a velkým lákadlem byl samozřejmě tobogán, coby jedna z variant cesty dolů :).



...tedy, aby bylo jasno: já nejela. Někdo to musel zdokumentovat, ne? ;)





Bylo to prima! Pokud někdo váháte, moje doporučení zní: nenechte si stezku ujít! Opravdu to stojí za to! :)

ATC swap

V dětském ATC klubu na Fleru probíhá další swap - tentokrát se přihlásila jen Tereza, protože Jakub měl dojem, že by to nestíhal.
Vyhlášeno bylo téma "Moje oblíbená barva" a současně s dětmi se mohly přihlásit i maminky. Rozhodla jsem se, že v tom Terdu nenechám. ;)
Nakonec se sešlo 10 dětí a 5 maminek...to je docela rozumné číslo. Obě dvě jsme měly hned jasno, jaké barevné téma zvolíme.
Zatím vám nemohu ukázat, jak naše ATC dopadly, protože swap není kompletně u konce a nerada bych někomu zkazila překvapení zveřejněním kartiček dřív, než je bude mít fyzicky v ruce (mě by to také mrzelo ;)...), takže vám nabídnu jen jednu bonusovou ATC, kterou jsem vyrobila v jediném exempláři pro pořadatelku (ta už je na místě a nic tím nezkazím):

Jako hlavní motiv jsem použila otisk razítka MN02 z kolekce PaperArtsy Minis na bílou čtvrtku. Trochu jsem si pohrála s tónováním Distress inkousty, gelovými pery a akvarelovými pastelkami (ty jsem rozmyla vodou pomocí vodního štětce). Oční bulvu jsem pro zvýraznění opatřila vrstvou Glossy Accents - je to čiré lepidlo, které po zaschnutí vytváří podobný plastický efekt jako křišťálová pryskyřice.


Stříbrnou gelovku a Glossy Accents jsem použila i na část nápisu pod motivem oka. Bílou čtvrtku jsem podlepila tmavě modrou a ořízla ji tak, aby vznikl jen velmi úzký rámeček. Další vrstvu pod tmavě modrou tvoří opět bílá - tentokrát jsem ji netónovala, ale použila jsem distresser od Rangeru a otřepila okraje.


Poslední, nejspodnější vrstvu ve standardním rozměru ATC kartičky 2,5" x 3,5" tvoří černá čtvrtka, doplněná pouze o tenký bílý jednoduchý rámeček kreslený od ruky bílou gelovkou.
A je hotovo. :)

Pokud jste zvědavi na kompletní kolekci ATC z tohoto kola, buďte, prosím, trpěliví - jen co se všechny zásilky dostanou na místa určení, ráda je zveřejním i tady. :)

čtvrtek 23. srpna 2012

Ssssmash a Sssslovensko

Když jsem si pořizovala Smash, věděla jsem, nač ho chci použít: jako travel journal při dovolené ve slovenských Roháčích. Líbila se mi "provázanost" sešitu a fixu s lepidlem, chtěla jsem otestovat sama sebe, jak budu zvládat zapisovat na stránky předpřipravené někým jiným bez možnosti je prohodit či doplnit další stránkou, jak budu reagovat na všechno to, co je předem pevně dáno.

Na Slovensko se vracíme rádi. Do hor. V zimě i v létě. Má to hodně výhod: není to zas tak daleko, už to tam dost známe, finančně to také není ruinující a nesporným kladem je fakt, že děti se samy dorozumí - v obchodech, v restauracích, popovídají si s místními dětmi...
Do penzionu Kamzík v Habovce nedaleko Dolného Kubína jsme jeli už podruhé, do téhle oblasti asi počtvrté. Pokaždé, když váháme, jestli "zas tam", najdeme další místa a zajímavosti, které nás přesvědčí o pokračování objevných cest a výletů. :)

Zápisky jsem pořizovala po cestě autem tam i zpět, ale po kopcích jsem s sebou Smash nevláčela - při túrách je každé deko navíc znát a kromě toho nás trochu trápilo deštivé počasí (během těch dnů jsem ani nefotila). Zapisovala jsem tedy ve volných chvilkách večer, když děti dováděly s kamarády a dospělí, sedíc s nohama nataženýma bezvládně pod stoly, dumali nad tím, kde se v těch trpaslících zas vzalo tolik energie... :)))
(Jen doplním, že jsme zdaleka nejeli sami, byla nás obrovská skupina. Myslím, že počet blížící se padesátce se bez nadsázky dá nazvat obrovským :)...tímto díky kamarádovi a jeho manželce za organizaci takové tlupy!)

Můj Smash se stal spíše místem pro text, ale doplnila jsem i vstupenky, účtenky, pár malých fotografií pro ilustraci...tu a tam jsem lupla malý nápis, obrázek, otisk Terčiných razítek (která měla - na rozdíl ode mě - s sebou...vedla si svůj deník), používala jsem i washi pásky - na dekoraci, přichycení, orámování...

Celou dobu jsem Smash nechala v originálním obalu - jen jsem odstřihla "kapsičku", která zakrývala fix. Tím byl sešit chráněn před případnými svrnami. Ušpinění a případné skvrny sice dodávají na autenticitě, ale na ty ještě bude čas. :) V tuhle chvíli mi obal připadal praktický.
Gumička určená na fix se osvědčila - drží a fix nevypadává.
Pokud jsem měla volnou jen chviličku a nebylo třeba něco zapisovat, "čmárala" jsem si po deskách...plastický vzor k tomu přímo vybízí.


Úvodní stránky popisují cestu tam...




...a místo, kde jsme bydleli...



...pak přichází záznamy z dobývání hoských vrcholů...




...přidala jsem pár fotek orámovaných barevnými washi páskami...




...nebo nalepenými jen tak...



...případně podlepenými zbytky barevných papírů...



...pomocí washi pásek a malých sáčků se dají do deníku vměstnat i kameny (v naší rodině hrají velkou roli - jako materiál ke zkoumání a sbírání, jako vzpomínka na milá místa, jsou důležité pro svou barvu a strukturu...prostě je máme rádi :)...)



...a důležitou roli hrály i mapky, prospekty a vstupenky...




...to všechno dokresluje průběh společně překonaných překážek, těžkých chvil korunovaných úspěchem, malých i velkých osobních vítězství - chvilek, které jsme strávili SPOLU. Na to všechno nechci zapomenout (případně mít možnost svou paměť osvěžit ;)...).
Proto tenhle deník vznikl.

Popsala jsem polovinu z cca 40ti stran. Uvidíme, čím budu pokračovat. :)

Na závěr nabízím pár samostatných fotek pro dokreslení atmosféry:











Díky za vaši návštěvu a nashledanou příště. :)