čtvrtek 29. srpna 2013

12 TAGS OF 2013 - August

Už se to skoro stává tradicí, že dělám visačky na poslední chvíli...ale chlácholím se tím, že pořád stíhám. Takže poslušně hlásím, že srpnová je hotová!






Základem Timova originálu jsou razítkovací barvy rozpité na podkladu, razítko s cestovatelskou tématikou, použití masky a dalších razítek a pak už konečné patinování a dozdobení.

Z "dopravních" razítek jsem se rozhodla použít loď, plachetnici. Zdála se mi nejvíce romantická, tedy s nejsilnější vazbou na dobu prázdnin a tak trochu objevných plaveb ve všemožném slova smyslu. S plavbou lodí bez debat souvisí vlny - ovšem nesáhla jsem k razítkům. Na podklad jsem použila velice jemný, subtilní motiv propisotu s motivem vln takřka krajkových, pavučinkových. Ve vodorovné pozici by dle mého působily nudně, proto jsou kolmo, ve vertikále. Právě použití propisotu je již samo o sobě maskovací technikou.




Loď jsem tiskla hnědým Archival inkoustem, vybarvovala různými odstíny Distress inkoustů, akvarelovými pastelkami a detaily jsou zdůrazněny gelovými pery.

Jako detail s textem je použit jeden z "lístků". Jednoduše jsem jej napatinovala a přilepila. Jako kovovou ozdobu jsem tentokrát zvolila pouze širokou průchodku v ladící barevnosti.


Do průchodky jsem nejprve měla v úmyslu uvázat jen jednoduchý provázek. Ale nebyla jsem s ním spokojená, takže ve výsledku jsem zkombinovala tři druhy, tři síly, tři barvy, které se objevují i na visačce - základ tvoří šedobéžový konopný provázek, doplňuje jej lněný krémový (oba jsem ve vrchní části rozpletla, aby byly bohatší) a tmavý akcent zastupuje hnědá režná nit.


Posledním krokem bylo nalepení malého soukromého vzkazu na levý okraj visačky...pevně věřím, že člověk, kterému jej posílám, to pozná.

 

 Ať už proplouváte čímkoliv, ať už se překážky zdají jakkoliv velké, nevzdávejte se a vězte, že nikdy nejste na jejich zdolávání sami! Přeji všem šťastnou plavbu.
 


neděle 25. srpna 2013

Pod Kletí, za Kletí...

Poslední víkend před mým nástupem do práce jsme strávili společně v Holubově, v malé chatě u potoka, kde všechny výdobytky civilizace dostávají na frak. Nejlepší hrou je stavění hrází v potoce, při snídani v prosklené verandě dřevěnky můžete sledovat veverku ve větvích lísky a na louce u polní cesty skotačí houf letošních telat - taková telecí mateřská školka. :)

Jezdíme na stejné místo alespoň jednou za rok. Máme to tam rádi. Pro pitnou vodu rádi seběhneme z kopce ke studánce a pro čerstvé pečivo zas do kopce, do vsi. Po pár krocích nad chatu se nám otvírá krásný výhled na nejvyšší horu Blanského lesa - na Kleť. Ani nevím, kolkrát už jsme vyšli nebo lanovkou vyjeli na vrchol...pořád nás to baví.
Letos jsme nemohli vynechat - kluci si do nadmořské výšky 1084 metrů vyšlápli pěšky, holky ;) jely jedosedačkovou lanovkou. Dolní stanice je v Krásetíně a touhle trasou přepravuje výhleduchtivé turisty už od roku 1961.
Na vrcholu vás čeká překrásná novogotická rozhledna postavená knížetem Josefem Janem Nepomukem ze Schwarzenberku v roce 1822 (proto se jí také říká Josefova věž). Je to nejstarší kamenná rozhledna v Čechách a při dobré viditelnosti se z jejího ochozu pokocháte pohledem na rakouské Alpy.
Při patě rozhledny přibyla v roce 1925 tzv. Terezina chata pojmenovaná po své patronce, kněžně Terezii ze Schwarzenberku. Dnes ze zde můžete nejen výborně najíst, ale i ubytovat.

(Zdroj: Google)

Pokud se na Kleť někdy vypravíte, rozhodně si nenechte ujít ani návštěvu hvězdárny a planetária v těsném sousedství obou zmiňovaných staveb. Jedná se o nejvýše položenou hvězdárnu v Čechách (1070 m. n. m.) a v hledání, objevování a sledování planetek a komet patří mezi světové špičky. V červenci tohoto roku objevili jubilejní planetku s neuvěřitelným pořadovým číslem 1000 (ano, čtete dobře, jeden tisíc!) a pojmenovali ji hrdě Boiohaemum.

Ale obraťme své zraky zase k zemi, na níž stojíme - dříve nebo později bude zas třeba sestoupit z kopce dolů... Buď sjedete lanovkou, také můžete jednoduše sejít (na výběr máte několik tras) nebo zvolíte adrenalinový sport: koloběžku. Zní to šíleně? Možná... Ovšem právě tenhle způsob dopravy z kopce zvolili minulé léto moje děti spolu s mými rodiči (podotýkám, že maminka i tatínek jsou již v důchodu!) a moc se jim to líbilo... Jistě chápete, že ve světle těchto událostí jsem se nemohla nechat zahanbit a musela jsem to vyzkoušet také! Nahoře na kopci vám půjčí kolobrndu, pokud nemáte svou, tak i přilbu, případně ciklistické rukavice, vybaví vás mapou a...tradáááá! Můžete svištět. :)
Pokud vás to láká, mohu jen doporučit - zde najdete informace, fotky i krátké video.
Sice bych nikdy neřekla, že se budu prohánět po kopcích na koloběžce, ale jsem za ten zážitek ráda. :)

Tak schválně: kolik z vás si v dospělosti sjelo aspoň jednou na koloběžce? ;)
Mějte fajn večer! :)

středa 21. srpna 2013

Liberecké výsledky

V minulém blogu jsem naťukla náplň posledního víkendu - víkendu "pracovního", příjemného, přátelského.
Protože se mnou jela i moje dcera Tereza, rozhodla jsem se neošidit ji, nás (a snad i vás ;)...) o výsledky našeho snažení.

Za pátek a sobotu dopoledne máme s Terkou "áčko" - utekly nám ukázky barvení papírů několika technikami. Byla to příprava na sobotní odpoledne, jehož jsme se již účastnily. Tématem byla práce na plátno stylem mixed media, což ve volném překladu znamená kombinací různých technik a materiálů. Je to cesta, během níž můžete sáhnout takřka po čemkoliv, kde neexistují předem dané hranice a která může být objevná, zajímavá, poučná, ale i vedoucí do slepé uličky. Hodně záleží na tom, kdo se po ní pustí.
Máte-li možnost pozorovat při práci někoho zkušeného (např. Olgu), vypadá to velice jednoduše - prostě tu máznete, tu použijete sprej, tu otisknete razítko, přilepíte kousek čehosi, dobarvíte tu a tam...a je hotovo!
Jenže všechno má háček! Ono totiž všechno vypadá lehce, dělá-li to někdo, kdo to umí. :) Stará známá pravda, že? ;) U téhle techniky víc než kdy jindy platí, že je třeba mít alespoň základní povědomost o materiálech a pomůckách (co a jak použít, co lze smíchat, jak spolu jednotlivé chemikálie reagují, co použít dříve a co později např. s ohledem na permanenci, co jak dlouho a kdy schne...). Jistě je užitečné znát zákonitosti rozvržení plochy a prostoru - něco málo o zlatém řezu, vyvážené kompozici, světlu a stínu. Napůl vyhráno mají ti, kdo mají výtvarný cit a snoubí-li se se zkušenostmi, pak začíná ten správný koncert.
Tímhle vším ale nechci nikoho odradit - jen se snažím naznačit, že i tady, stejně jako všude, platí, že člověk se pořád má co učit a nic nejde samo od sebe.

Ale dost teorie - pojďme se podívat na fotky.
Začnu koláží, kterou mi poslala Olga - díky! (Ona je prostě neuvěřitelná - zvládala lektorovat, vysvětlovat, pomáhat, sama pracovat na zadáních a ještě fotit...a při tom všem neztrácela dobrou náladu). Koláž obsahuje průřez naším pobytem v Liberci od příjezdu (pohotová reportérka zachytila i tohle) přes rozpracované plátno až po výsledné práce.

Sobotní práci jsem už naznačila - dostaly jsme čtvercové (20 x 20) nebo obdélníkové plátno vypnuté na rámu, našepsované. Protože jsme neměly k dispozici vlastnoručně dekorované papíry, sáhly jsme s Terezou po gessu a špachtlích, barvách ve speji a maskách. Tereza použila pro vytvoření pozadí texturu koleček/bublin a přes ni po usušení nastříkala pomocí šablony subtilní motiv travin a motýlů.


Od začátku měla v hlavě motiv rybníka a vážek, takže pro velké vážky pak sáhla do mé "domácí přípravy" (vážky z hmoty Scupley podle téhle kovové krasavice dobarvila již zmíněnými spreji a napatinovala pomocí Inka Gold) a do Lenčina mobilního obchodu pro kovové komponenty ve tvaru miniaturních vážek a pro samolepící kamínky(díky, Lenko).

V horní části plátna si pak vyhrála s natištěnými, vybarvenými a vystřiženými otisky razítek, která zase doplnila samolepícími kamínky.



A tady je výsledek:



Výčet mých použitých pomůcek a materiálů bude dost podobný (ne nadarmo jsme doma balily společně ;)...) - použila jsem gesso, Dylusions spreje, razítkovala jsem černým StazOnem, dokreslovala fixem a Inka Gold jsem také uplatnila. Protože dávám před plochou přednost prostoru, otočila jsem rámeček s plátnem opačně a využila jeho hloubky. Stejně jako Tereza jsem použila tvary předvyrobené ze Sculpey a dobarvila je podle potřeby (lehčená Sculpey má jednu výbornou vlastnost: i po vytvrzení teplem je měkká natolik, že se dá poměrně snadno opracovávat nůžkami, nožem či řezákem).





Celou kompozici jsem pak doplnila z papíru vytřiženými písmeny podle šablony Tima Holtze.


V neděli dopoledne nám Olga přichystala bleskovou soutěž - naším úkolem bylo vytvořit visačku za použití vlastnoručně nazdobených papírů a dodržet tři podmínky: použít motiv motýla, květiny a plastického obličeje.
Ha, podmínky! Můj kámen úrazu. S tím mám vždycky problém...nezklamala jsem ani tentokrát. Ale to předbíhám - ještě chvíli vydržte! ;)

Tereza vyřešila problém po svém: motýl vznikl jako 2 v 1 - vlastnoručně nabarvila bílou rozetku a vytvarovala z ní motýlí křídla. Přidala hlavičku a z drátku stočila tykadla. Květy vytvořila z koleček papíru různé velikosti, které pomačkala a opatinovala. Jako středy využila maličké papírové kytičky - o ty připravila velkorysou Lenku (ještě jednou díky!).Vše připevnila drátky a lepidlem na zelenou visačku, do spodní části pak ještě fixem dokreslila listy a vybarvila je akvarelovými pastelkami.



Moje visačka je z kartonu. Přemýšlela jsem, jak to udělat, abych opravdu dodržela podmínku mnou barveného papíru...když tu mi pohled padl na noviny, na nichž jsme předešlý den stříkaly plátna. No jistě! Samy jsme ho obarvily! :) Natrhala jsem noviny na kousky a pomocí lepidla svou visačku "obalila". Na jednom místě byl dokonce jasně zřetelný motiv motýla - zajásala jsem, další podmínka splněná. Hurá! (nakonec jsem ještě pár motýlů přeci jen natiskla  a nalepila, aby tomu jednomu nebylo smutno...)




Další podmínkou bylo využití obličeje...nabarvila jsem jej kontrastní světle zelenou barvou a fixem přidala na jednu stranu obličeje "tetování".


Jeden okraj mé prostorové visačky je zdůrazněn puntíkovanou washi páskou. Washi s jinými dekory jsou použity na obou visačkách namísto stužek.
Slova "LIVE, LAUGH, LOVE" jsou otisky razítek vystřižené, nalepené a doplněné o drátkové spirály (= zbytky po papírových kytičkách...všechno se dá nějak využít ;)...).

A právě v tu chvíli jsem s hrůzou zjistila, že ačkoliv podmínky byly JEN  tři, dokázala jsem na jednu zapomenout - na květinu! Trochu jsem se trápila - nikam se mi totiž nehodily... Nakonec jsem to vyřešila stylizovanými květinami kreslenými fixem a pro případ, že by mi moje "spíšetraviny" nebyly uznány, zachránila mě Lenka jednou černou papírovou růžičkou v horní části visačky... (světlé "cancoury" jsou ustřižené z usušeného (původně) vlhčeného dětského kapesníčku používaného k utírání rukou při sprejování předešlý den - ať žije recyklace!)
Hotovo: 

Závěrem: moc jsme si to s Terezou užily a bavilo nás to! :)

PS: Nezapomeňte mrknout na blog k Ole, Lence a taky Pettie popsala ve svém příspěvku tenhle povedený víkend.


pondělí 19. srpna 2013

Nabito!

Celý minulý týden uběhl velice rychle (tak už to bývá, když člověk vyskočí ze stereotypu) a ve znamení cestování...
Nejdříve jsme s rodinou a partou přátel turisticky pokořili převážnou část Jeseníku (počasí nám přálo!) a jako bonus přihodili Sovinec, Olomouc, Svatý kopeček nebo Pradědovu galerii...těžko říct, co bylo zajímavější, všechno má svá velká plus.
(Tentokrát jsem nepsala journal cestou, ale poctivě sbírala materiály, zapisovala do notýsku/dárku od Vonverky a chystám se tvořit dodatečně z krásné sady Messy Head.)

V noci z pátka na sobotu proběhl přesun z Moravy domů do Jižních Čech, pár hodin spánku, vybalení trekového vybavení, sbalení výtvarných potřeb a už jsme s Terezou seděly v autě směr Liberec - Olga pořádala výtvarný víkend, na který jsem se dlouho těšila. Ačkoliv jsem zmeškala páteční večerní posezení a sobotní dopolední práci a únava trochu úřadovala, užila jsem si všechno, nač jsem se těšila: komorní, klidnou práci s fajn lidmi, přátelskou atmosféru, příjemné prostředí. Po více jak týdnu jsem si zase ráda ušpinila ruce od barev a vzala do ruky milovaný papír a nůžky. Na všechno bylo dost času i místa, co jsem neměla, vždycky někdo ochotně půjčil (děkuji!) a v neposlední řadě jsem si zas osobně potřásla rukou s několika dosud jen virtuálními milými lidmi. Navíc jsem s radostí (i troškou pýchy, přiznávám) po očku sledovala vedle pracující malé ruce a uvědomovala si, že Terka za ta léta nenápadně okoukala možnosti a použití všeho možného a práce se jí daří...na plátno pracovala poprvé v životě, ale po prvotním zaváhání se rozjela statečně.
Protože jsem nefotila a ostatní (fotograficky podstatně zdatnější) jistě napíší blogy, budu za lenocha - požádám je o dovolení a v případě, že mě neodmítnou sem přidám odkazy.

Tenhle blog vzniká především jako poděkování - nejprve jednoznačně Olze za organizaci (všichni dobře víme, kolik času a energie to sežere!).
Dál je rozhodně třeba poděkovat provozovatelům hostelu - jejich péče a často i trpělivost je již vyhlášená.
Za příjemný víkend vděčím bez debaty dobré společnosti - lidem, se kterými jsem jej strávila. A je jedno, jestli "papírnicemi" či tanečnicemi - bylo fajn sledovat prolínání obou světů a výraz "gumové obrázky", (autorka Líba) je jednou z mnoha perliček, jíž nehrozí zapadnutí! :)
A v neposlední řadě děkuji za všechna blahopřání a dárky k svátku (Lence za "matroš" ;) , Ireně za mléčnou čokoládu). Vlastně jsem si vás, dámy, nadělila k svátku tak trochu všechny a ani v nejmenším nelituji cesty a času - psychicky mám totiž dobité baterky na dlouho dopředu. Bylo mi s vámi fajn. Díky! :)

Edit: přidávám postupně odkazy na blogy - Olga 

pátek 9. srpna 2013

Journal, pozlátka a těšení se...

Přeji dobrý večer všem návštěvníkům mého blogu! :)
Dnešní článek bude zdánlivě chaotický, složený z rozličných drobností. Všechny spolu ale poměrně úzce souvisí - však uvidíte sami. ;)

První zmínka se týká journalu, v jehož deskách se budou (ano, stále ještě budoucí čas...však si jistě všimnete otevřených spirál, kterými bude po dokončení celý deník svázán) skrývat fotky, zápisky, postřehy a vtipné hlášky posbírané během letošního III. setkání u Kukače. Protože jedním z témat bylo zpracování/využití papíru potaženého kovovou fólií, je nasnadě, že právě tahle technika bude vidět hned na první pohled. Olga a Lenka už avizovaly, že jejich letošní journal bude také ve "zlatém kabátku". Představím  vám dnes moje desky: jsou vytvořeny z kartonu potaženého papírem se zlatou fólií, embosovány, barveny alkoholovými inkousty Letraset a následně jsem vyvýšená místa trochu sbrousila smirkovým papírem pro zdůraznění reliéfu. Barevnost je plně podřízena tropickým teplotám, které v těchto dnech panovaly... ;)


...pár detailů...



Tím ale s pokovenými papíry nekončíme - Olga nám u Kukače předvedla krásnou kytku, kterou jsem také chtěla zkusit vyrobit. Olga pokovený papír podlepila kartonem, já jsem vzala do ruky grundgeboard a Herkules. Lepidlo je to skvělé, ale tady jsem narazila: nesavost obou lepených ploch způsobila, že v rovném stavu sice drží pohromadě, ale jakmile jsem chtěla květinové části vyřezané pomocí Big Shotu ohýbat a tvarovat, papír se od grundgeboardu odděloval. Poučte se z mé chyby :) a vyzkoušejte jiné lepidlo. Budu ráda, když se se svými zkušenostmi podělíte! ;)
Každopádně tři kvítky vznikly. Na středy jsem použila hřebíčky - ladící tyrkysový, temný s černým kamínkem a kontrastní červený - jejich výhodou je skutečnost, že je mohu kdykoliv vyměnit.

 Barvila jsem tentokrát alkoholovými Adirondacky a musím říct, že obě značky inkoustů vycházejí ze srovnání stejně. Můžete je míchat, překrývat, zesvětlovat lihem...
 



Lesklý kov ve spojení s průhlednou lazurou vytváří nekonečné barevné valéry s metalickým nádechem...každý čtvereční centimetr je něčím zajímavý!


No a na závěr jsem si nechala těšení! Těším se samozřejmě na spoustu věcí, ale tou aktuální je příští tvořivý víkend pod taktovkou Olgy. Olga pořádala výtvarné worshopy odjakživa - většinou spojené s tanečním soustředěním pod taktovkou její dcery Evy. Prolnutí tance a výtvarna je vlastně samozřejmá věc - hudba, ladné pohyby, krásné ženy, lehounké látky, blyštivé šperky...to je jeden svět. Nikdy mě ani ve snu nenapadlo se na takový worshop přihlásit: orientální tanec je krásný, ale umím se na něj maximálně tak obdivně dívat! Když mě ale letos Olga oslovila, řekla jsem si "Proč ne?" Budu "páchat své výtvarno" a v oddechovém čase obdivně tleskat tanečnicím, juchů! ;)
Navíc se to všechno krásně obloukem propojilo, protože se sejdeme v místě, které mnohé z vás znají: v Libereckém hostelu Pod Ještědem. Když Irena před lety sháněla místo, kde by mohla organizovat scrapsetkání, Olga jí tuhle oázu klidu poradila a ukázalo se to jako nápad k nezaplacení! Díky, Oli, za všechny - tanečnice i scrapařky! :)

Takže jistě chápete, že se MÁM NAČ TĚŠIT! Čeká nás zajímavý program, podnětná společnost a jsem si jistá, že i prima nálada. 

Přeji všem, ať je před nimi něco zajímavého, byť by to byly maličkosti - i ty se počítají, věřte mi! :)
 

středa 7. srpna 2013

Muži u Kukače

Alespoň jeden článek související s letošním srazem u Kukače musí být nutně věnován mužům. Tedy, rozumějte, těm, kteří s námi ten víkend trávili. :)
Tento rok se to sešlo takřka 50:50 a mužský element hrál velmi důležitou roli - a tohle píšu jednoznačně v dobrém. Posuďte sami:

Seznamte se, prosím - nejmladší "účastník zájezdu", pan Vítězslav/MiniAstala/Štěpán v celé své kráse a s  úsměvem:


Vítek byl úžasné miminko - snášel dobře cestu, teplo, sprchu, spal celou noc...zkrátka zlatíčko!
 Velkou zásluhu na tom má i tatínek, pan Astala/Petr: teplo-neteplo, odhodlaně vyrazil se synkem na dlouhý pěší výlet, staral se o něj, aby si Maruška s námi mohla užít výtvarna i zaslouženého klidu, nezkazil žádnou legraci a účasnil se naší zábavy. Dokonce se ochotně chytil mytí nádobí, ač jeho zákonitá manželka tvrdila, že doma jim to v tomto ohledu neklape...Maruško, koukej! ;)

Verčin Max byl bez debat nejvíce pohyblivou součástí našeho kolektivu - neustále sprintoval od někoho k někomu, od něčeho k něčemu, případně alespoň obíhal osoby, auta, stromy, chatu...byl neúnavný a jeho nerozmazaných fotek je jak šafránu. V tuhle chvíli navíc opravdu velice lituji, že nemáme žádnou zvukovou nahrávku, protože jeho hrdelní "Jooo!" si budeme všichni pamatovat  a při každé vzpomínce nám vykouzlí úsměv na tváři. Díky, Maxi! :)



A konečně přichází na řadu naši dva rybáři - Honza a Jakub. Oba dobře ví, jaké ryby mohou v Kukači očekávat. Přijeli s cílem chytit sumce. Při počasí, jaké panovalo, jsme všichni byli více než skeptičtí. Naopak jsme byli přesvědčení, že nechytnou vůbec nic. Ale kluci si zaslouží náš obdiv: i přes příšerné teplo seděli u vody celý den a nakonec byla jejich trpělivost korunována úspěchem. Chytili pár menších ryb, několik kaprů...ale hlavně Honza vytáhl na břeh obrovskou štiku! Měřila takřka metr - 95 cm.

Kbelík mušlí na posledním obrázku je jen poklidným zakončením následného radostného skotačení ve vodě. A nemějte obavu - do rybníka se vrátily jak mušle, tak štika. A kluci si, kromě plavání a skotačení, užili i "léčivých" bahenních zábalů. :)


Námětů a fotek (od Olgy a Lenky) mám ještě dost, ale tohle je zkrátka čistě "pánský článek". :) 
Pro dnešek se s vámi loučím a všem přeji krásný den! :)

pondělí 5. srpna 2013

III. sraz u Kukače

Třetí sraz naší malé "kukačové" komunity je za námi a já, fyzicky ještě trochu příjemně unavená, zato duševně nabitá nadoraz, píšu první blog (další, slibuji, budou následovat, navíc ostatní jistě taky budou psát - sledujte je!).

Sjeli jsme se v naší srpnově rozpálené jihočeské vísce během pátečního odpoledne a po přivítání, potřesení pravicemi a rozdání nemalého množství dárků, dárečků, pamlsků a polibků na všechny strany :) se většina návštěvníků věnovala vášnivým diskusím volně nadnášena kapalinou v bazénu. Počasí bylo zkrátka letně koupací, atmosféra přátelsky uvolněná, nikam jsme nespěchali - těžká pohoda! :)

Vpodvečer vyjela naše kolona aut směrem k chatě u rybníka, kde už bylo všechno přichystáno na víkendový pobyt kreativně/dovádivě/rybařící skupiny. Protože jsem chtěla připravit pár aktivit, které by zpestřily víkend dětem i dospělým, přemýšlela jsem už týdny dopředu... Na YouTube jsem zhruba před rokem narazila na výrobu domácích stíracích losů a protože je to velice jednoduché, stačilo vyzkoušet, jestli vše technicky klapne. (Musím konstatovat, že video je dostatečně názorné a celý postup jednoduchý - je to prima nápad na dětskou párty, oslavy všeho druhu nebo jakoukoliv sešlost. Změnila jsem jen dvě věci: namísto samolepící tapety jsem použila obyčejnou širokou izolepu (úplně stačí) a ve směsi na potření jsem prostředek na mytí nádobí nahradila tekutým mýdlem - to je oproti Jaru o něco hustší a směs se pak výborně natírala a kryla. Nepotřebovala jsem tedy více vrstev, stačila jedna.)
Po pár (doslova ;)...) pokusech vznikla hromádka stíracích losů ve svěžích zelenožlutých barvách.

  
Sesedli jsme se ve stínu terasy kolem stolu a postupně všichni natáhli ruku pro svůj los... Výhry jsme předali hned na místě, takže např. Verča se hned radovala z romantické prohlídky zámku (dostala zbrusu nový visací zámek, svíčku a zápalky -  ;) gratulujeme!), Jakub zajásal na puzzle pro náročné (složit bez předlohy z hromádky strouhanky zase rohlík v jeho původním tvaru včetně správného rozmístění všech semínek kmínu opravdu není jednoduché!), malý Vítek si se svou hrou Scrabble (sáčkem písmenkových těstovin) ještě hrát nemůže, zatím ji velkoryse půjčil rodičům, ale zato Honza vyhrál klíče k novému vozidlu (plastovou "minci" do nákupního vozíku)! :)

Já vím, jsou to vlastně hlouposti... :) Ale snad to brali všichni jako zábavu. Doufám. Mě samotnou příprava bavila, vyzkoušela jsem zas něco nového.

Jednou z připravených  vpravdě výtvarných aktivit byl "Clondike na Kukači". :) Dostala jsem k dispozici pokovený papír v různých odstínech "zlaté" + jedné "stříbrné" barvě a bylo by chříchem nevyužít přítomnosti tolika tvořivých duší k vymýšlení, co všechno z něj jde vytvořit. Musím přiznat, že nejpoctivěji se úkolu zhostila Olga a její "kovové" květiny jsou prostě dokonalé! Odkážu vás přímo na její blog, pokochejte se přímo u zdroje.

Pro dnešek je to všechno (musíme vám to trochu dávkovat ;) ...), ale těšte se na pokračování ať už na mém blogu nebo u Olgy, Veroniky či Lenky. :)

Užívejte letního počasí! :)