neděle 29. prosince 2013

Vánoční visačkový swap

Vítejte.
Stejně jako minulý rok, i tentokrát se Olga chopila pomyslného pořadatelského žezla a vyhlásila Vánoční visačkový swap. S dostatečným předstihem. Schválně jsem hledala, abych si nevymýšlela a oficiální datum vyhlášení bylo 11. září, pak už se jen dolaďovaly detaily.

Fotografii celé kolekce nechám na organizátorce - je to takové nepsané pravidlo a její právo. ;)
Dnes vás seznámím se svou visačkou. Přemýšlela jsem o ní dlouho, ale v jednom jsem měla jasno: chci s její pomocí nějak potlačit předvánoční shon, nervozitu, stres. Chci naopak vyzdvihnout těšení se, radost a chtěla bych, aby ono pověstné ,,veselé Vánoce" nebylo jen prázdnou frází, klišé, které lidé bez rozmýšlení vypouští z úst. Mrzí mě, že mne někdy dostihne pocit, že právě to veselí se z vánoční atmosféry nějak vytrácí a moc ráda bych to pomohla nějak vrátit. Nemám kouzelnou hůlku, nemám prsten pana Viga, neumím dělat zázraky na počkání...ale přesto se mohu pokusit vykouzlit někomu na tváři alespoň na chvilku úsměv. :)
Radost jsou pro mne hlavně a především barvy - veselé, jasné, netlumené. Na barevně neutrální základ craft základ visačky jsem nepravidelně umístila několik jásavě barevných papírových ,,krajek". Přesnost zde neměla místo - když veselí, tak roztančené! :)
K vánoční době patří sníh, tedy hlavním symbolem jsem zvolila sněhovou vločku. Bělostnou. Velkou, výraznou. Potiskanou dalšími menšími vločkami v modrém odstínu.


A protože jsem chtěla přidat něco na jemnění, co by ale bylo současně podobně bezstarostné, jako dosud použité komponenty, zvolila jsem šití - ruční šití režnou bílou nití. Pěkně jednu po druhé jsem visačky brala do ruky, na pěnové podložce jsem velkým šídlem každé z nich po celém obvodu propíchala dirky a pak vzala do ruky jehlu, navlékla dlooooouhou nit  a šila a šila. :)



Pak mi chvilku trvalo, než jsem našla přesně to, co jsem potřebovala: barevnou, veselou a přesto jednoznačně zimně-vánoční stuhu. Provlékla jsem ji jednoduchým způsobem dirkou v horní části a bylo takřka hotovo.


Do horní části jsem ještě přilepila vlaječku s letopočtem a letošní vánoční visačky byly kopletní:



Jistě snadno spočítáte, kolik dam se letos výměny zúčastnilo. Ráda vám tedy prozradím, že v dohledné době se jistě můžete těšit na příspěvky na spřátelených blozích organizátorky Olgy a ostatních šikovných dam Lenky, Kláry, Veroniky, Ireny a Marušky. Každopádně mohu prozradit už teď, že se máte (opět!) nač těšit - tahle kolekce nepostrádá milý vtip,jemnou romantiku, příjemné pobídnutí ke snění, lehký nadhled,  neuvěřitelnou preciznost, propracované a rafinované detaily, nádherně laděné odstíny vzájemně souznících barev i technické fígle a vychytávky. 
Všem šesti autorkám děkuji za čas a vynaložené úsilí - v předvánoční době si obojího cením dvojnásobně. Bylo mi ctí se s vámi tohoto swapu účastnit a pevně doufám, že vás má práce nezklamala. :)
 
 

středa 25. prosince 2013

12 TAGS OF 2013 - December

Hotovo! :)
Dvanáctá, prosincová visačka je na světě.


Tentokrát jsem musela improvizovat a trochu zapojit fantazii, protože Tim při práci použil tzv. "frosted film" (volně přeloženo ,,mrazivou fólii") a plast, který lze nahřát a po změknutí modelovat. Zatímco to druhé by se dalo vcelku snadno nahradit v podstatě jakoukoliv plastovou fólií či acetátem, první pomůcka byl trošku oříšek...leč vyřešila jsem to! ;)
Ale postupně: Tim použil samolepící "frosted film" na průhlednou fólii, z tohoto vrstveného materiálu vyřezal na BS jednotlivé díly květu poinsetie, nabarvil je pomocí permanentního inkoustu, zahřál horkovzdušnou pistolí a zatímco jednotlivé okvětní lístky byly změklé, modeloval je do požadovaného tvaru.

Můj postup byl trochu odlišný: pomocí BS jsem vyřezala jednotlivé díly květu poinsetie z acetátu. Na ty jsem štětcem nanesla tenkou souvislou vrstvu Diamond Glaze a dokud bylo lepidlo ještě vlhké, posypala jsem je bílým Fun Flock (konečně jsem po dlouhé době tuhle ,,vychytávku" použila...už jsem nad nebohou malou lahvičkou málem lámala hůl!). Protože na nesavém povrchu lepidlo zasychalo pomalu (no jasně, byla jsem nedočkavá...), zlehka jsem ho sušila horkovzdušnou pistolí.
K barvení jsem použila alkoholové inkousty a lazurní barvy ve spreji (Adirondack  Lettuce a Dylusions Postbox Red) a opět trochu posušila - při této příležitosti jsem už rovnou změklé listy trochu formovala pomocí pinzety a podložením jednotlivých lístků v teplém stavu např. násadkou štětce apod. Poinsetie se začala rýsovat a mohla jsem ji nechat v klidu chladnout a vytvořit základ visačky.
Na béžový výsek jsem hnědým StazOnem natiskla hezké české Ketiny ,,Veselé Vánoce" a přidala její okrajové razítko s nápisem ,,Rodina", protože moji blízcí jsou s těmito svátky neodmyslitelně spjatí. Zůstala jsem jen u tisku inkoustem a na rozdíl od Tima jsem neembosovala práškem, protože jsem chtěla využít kontrastu matu tisku a lesku v druhé, horní části visačky.
Přes celé tělo visačky jsem pak pomocí masky a razítkovacího polštářku křídové barvy natupovala motiv vzorovaného pozadí a tmavším inkoustem opatinovala všechny okraje.


V tuto chvíli už stačilo jen pár drobností: poskládla jsem poinsetii a zkompletovala ji pomocí hřebíčku ze sady "Wishes & Dreams" od Leezy Gibbons - žluto-bílý střed je to pravé, do zlatavého blyštivého kamínku se mi nechtělo.



Větvičky vykukující pod květem jsou části výseku Bigz šablony Branch Tree a tu trochu lesku obstarává tentokrát metalické lýko uvázané v dirce visačky.




Shrnuto, podtrženo - má kolekce dvanácti visaček je hotová. A přestože ,,placku" nezískám (listopadovou jsem nestihla včas nafotit a vložit, o den jsem se opozdila), beru to hlavně jako zkušenost. Vyzkoušela jsem si jiné techniky a kombinace materiálů, musela jsem se poprat s jazykově-kulturními odlišnostmi, občas jsem narážela na (z mého pohledu) přílišnou zdobnost, lesk a pozlátko... Ale to všechno bylo k dobru věci a mám pocit, že jsem se se všemi ,,nástrahami" vypořádala se ctí.

Na závěr dnešního příspěvku přidávám ještě pár fotek úžasně jednoduché, ale o to efektnější dekorace ve vánočních barvách...




Do jednoduché velké průhledné nehořlavé (!) nádoby (vázy, mísy...velká ,,zavařovačka" je úplně super) cca do 2/3 bez nějakého složitého plánování vložte pár jehličnatých větviček (ideálně dlouhé tak, aby se ,,zapřely" o stěny), nalijte tolik vody, aby bylo jehličí pod hladinou. Na hladinu hoďte hrst červených bobulí (nám posloužil skalník) a do středu opatrně umístěte plovoucí svíčku. Zapalte knot, zhasněte a žasněte nad tou krásou... (moje rada zní: postavte dvě stejné sklenice po stranách vchodových dveří nebo jednu někam ve ztemnělé zahradě...budete mít pocit, že jste se mávnutím kouzelného proutku ocitli v pohádce...).


Přeji všem pěkný sváteční večer. :)

pondělí 23. prosince 2013

Přání...tentokrát nepapírové

Dnes nesedám ke stolu s papíry a lepidlem, nemám po ruce nůžky a razítka. Dnes přicházím se srdcem na dlani a upřímným přáním: ráda bych všem příznivcům, přátelům, známým, všem milým lidem kolem sebe popřála příjemné, klidné a radostí i spokojeností naplněné sváteční dny. Kéž je prožijete se svými nejbližšími a nic vám nekazí pohodu.

A protože mezi mými přáteli jsou i děti a ty v těchto dnech také toužebně očekávají příchod Ježíška, přeji, ať se i tohle podaří. ;)  (U nás už je nachystáno - v tradičních barvách Vánoc, ale bez lesku zlaté, tedy červená, zelená a režná barva doplněná o čisté akcenty bílé. Na ovázání můj oblíbený lněný provázek, ozdoby ve stylu á la scrap ;) a tu a tam nějaký kousek washi či jiné lepící pásky.)



V poslední době jsem se přistihla, že častěji než jindy vzpomínám na své prarodiče. Ani jeden z nich už není naživu, ale v myšlenkách jsou se mnou stále. Vybavují se mi jejich pořekadla, poučky, veselé příhody, jejich smích, oči, okamžiky, které pro mne byly důležité a nějak s nimi souvisely...
Proto jeden speciální pozdrav letí i k oběma mým babičkám a oběma dědečkům. Vím, že ,,tam někde" jsou. A speciálně pro ně přidávám fotku porcelánových figurek - kdysi jsem je dostala od tatínka mého táty s poměrně obsáhlým výkladem o jejich původu a hodnotě. Byla jsem tehdy ještě v pubertě a na předních příčkách mého žebříčku hodnot byly trochu jiné věci... Dneska se ale na ně dívám o dost jinýma očima a pokaždé, když je před Vánoci opatrně vybaluji, ráda vzpomínám. A připomínám dceři a synovi, že tohle je součást rodinné tradice. Věřím, že oni v ní budou pokračovat a vyprávět zase svým dětem.


Krásné Vánoce! :)


středa 18. prosince 2013

Přání...

...jak říká jedna milá dáma (zdravím kousek za Prahu ;)...), někdy se stane, že ,,nápady létají vzduchem". Znamená to, že dva (případně více) lidí napadne ve stejnou dobu totéž. Pokud to pak i zrealizují a zveřejní (třeba na blogu, že), dostane ono sjednocení myšlenek hmatatelnější podobu.
Pettie v úterý zveřejnila na blogu HuráPapíru postup výroby tzv. Center Step Card. Jednoduché, neotřelé, působivé. :) Její vánoční lelegance nemá chybu.
Je to pár dnů, kdy jsem tento typ přání posílala mé (dnes už stálé) zákaznici - zveřejnit ho ale mohu až teď, kdy je předáno a nic nevyzradím. ;)
Přání bylo k narozeninám, pro dámu zralého věku. V zadání zazněla pudrová, béžová, starorůžová, zlatá barva, romantické prvky - např. květiny... Zvolila jsem vanilkově-smetanový základ, drobný květinový vzor v pudrové barvě a pak zdobení květinami.


Využila jsem acetátové výseky gerber, hmyzu a rámečku, vše připevnila kovovými hřebíčky nebo lepícími tečkami a některé části jsem nechala přečnívat ,,volně do prostoru".

Zlatavé lesklé části si při focení dělají, co se jim zachce... ;)


Zároveň s dámským jsem posílala i jedno pánské přání - pro mladého muže, kterému se dovnitř přání mělo podepsat více lidí. Do ,,leporela" na přední části zadavatelka po doručení vlepila fotografie a na připravené kartičky vepsala oslavencovy vlastnosti, kterých si na něm cení.Využila jsem nevšedních svěžích barev papíru z francouzské kolekce New Age od Infocrea.



Leporelo bylo po složení převázáno žloutkově žlutou stuhou do podoby balíčku...


Doplněno nalepovacími enamelkami a nápisem...


A celkový pohled je zde:


Doufám, že přání udělala radost a oslavy se vyvedly. :)





čtvrtek 12. prosince 2013

PF

...neboli novoročenky. Asi vás nikoho nepřekvapí, že budou ,,tak trochu jiné" - žádné hodiny ukazující půlnos či sklenka šampaňského...
Požádala mě o ně jedna milá dáma během budějovického setkání. Nebylo to poprvé, co jsme se potkaly a ,,prohodily pár slov". Naše první setkání má loňské datum. Ale letos uzrál čas natolik, aby výsledkem naší debaty bylo i cosi hmatatelného - novoročenky.
Hlavním tématem měla být láska, ale žádná přeslazená verze. Spíš něco ,,ráznějšího". :)
Po pár výměněných e-mailech vznikla maličká zkušební série...a k mému příjemnému překvapení byla hned odsouhlasena.



Nic tedy nebránilo tomu, abych se dala do řezání, tisku, embosování, střihání a lepení.
Vám předkládám k nakouknutí už výslednou hromádku, hotovou práci.



Včera jsem všechno pečlivě zabalila a svěřila pošťákům, dnes už jsou novoročenky na svém místě. Kéž udělají radost všem obdarovaným.
Přeji vám pěkný zbytek večera. :)



sobota 7. prosince 2013

Poslední dobou...

Asi to tak máme všichni - prosinec je trochu hektický, jak se toho v posledních dnech roku snažíme ještě hodně stihnout.
Na stole mi chvíli leželo pár dodělaných kousků a nějak jsem nebyla schopná najít čas je vyfotit a představit veřejnosti. Určitou měrou se na tom podílelo o typické počasí skoupé na světlo, ale nerada bych to svalovala jen na něj. :)

Pokusím se vypočítat to nejdůležitější a to, co vynechám, vás mrzet nemusí.

Vzniklo několik krabiček na sety svíček a zápalek, které jsem obšírněji představila na blogu Lena-Art.



 
Těší mě, že měly velký úspěch a všechny už mají nové majitele. :)

Dalšími (nejen) vánočními pozornostmi z mé dílny jsou sváteční obaly na čokolády - dobroty, kterými nikdy neurazíte nikoho bez rozdílu věku. ;)

Ještě jich pár mám, nakoukněte...

Předposledním příspěvkem byly tři bloky, na nichž jsem si procvičila potahování desek a vázání Zutterem:




A nakonec maličkosti, skoro bych řekla vymazlené - bylo to takové dlouhé a radostné hraní si s papírem. Testování, co vydrží, co vznikne, jaký postup bude nejzajímavější... Samozřejmě, že zdaleka ne všechny si dovolím ve výsledku představit veřejnosti - některé byly pouze cestou, která nevedla k výsledku, s nímž bych byla spokojená. Ale i ty jsou důležité - dozvíme se, že musíme jít jinudy, pracovat jinou technikou, použít jiný materiál.
Výsledkem je limitovaná edice, dvě sady visaček s velmi jemným, osobitým, zemitým designem. Jsem na ně tak trochu neskromě pyšná...opravdu se mi líbí nejen vzhledově, ale jsou sympatické i na dotek.

http://www.fler.cz/zbozi/specialni-visacky-ii-4600364

http://www.fler.cz/zbozi/specialni-visacky-i-4600346?pos=1

Pro dnešek se s vámi loučím s přáním příjemného večera. :)



pondělí 2. prosince 2013

...s lebkou, prosím...

To mi takhle jednoho dne přistálo v poště přání na výrobu bloku s lebkou. Nic veselého, napadlo mě. Jenže to přání mělo pokračování: s lebkou milou až rotomilou, důležité jsou barvy - tyrkysová, černá a červená, je nutné tam vměstnat ještě nějaká srdce, korunky, křídla...

Znáte mě. Víte, že tohle není můj styl. Ale ta výzva mě lákala! Zas jedna neprozkoumaná cesta...tak hurá na ni! :)

Základem je podlouhlý formát spirálou vázaného bloku (taková štíhlejší verze A5). Tyrkysovo-bílé puntíky jako základ. A na ně jsem pak vrstvila papír, občas šepsované plátno a grungeboard - úžasný materiál, který se na jednu stranu nechá ochotně barvit razítkovacími barvami, fixy, tuží, ale i embosovacím práškem za tepla, nechá se prošít či jinak děravět a střihat, na straně druhé ale díky své pružnosti zvládne bez problémů ohnutí (a ochotně se bez poškození vrátí do původní polohy) a netrhá se.
To vše jsem dala dohromady lepením, ručním šitím a svorkováním.
Když jsem pátrala po těch správných podkladových papírech, hledala jsem kromě jednobarevných i nějaký vzorovaný a oko mi padlo na jeden z poměrně romantické kolekce ,,Dreamer" - barevně byl zkrátka pro tuhle příležitost ,,jako dělaný"!

Vyzkoušela jsem si zase něco jiného, pro mne relativně nového a zjistila jsem, že mě to baví. Výsledek posuďte sami...




neděle 1. prosince 2013

12 TAGS OF 2013 - November



Dobrý večer všem příznivcům mého blogu. Těší mě (a motivuje k další práci), že jste si udělali chvilku na jeho přečtení.

Dnes je na pořadu letošní předposlední visačka z programu Tima Holtze 12 TAGS OF 2013. Jeho listopadová využívá techniky, která evokuje psaní křídou na klasickou černou tabuli. Není to objev posledních pár týdnů či měsíců. Pokud mne paměť nešálí, tento staronový hit dorazil do scrapbookového světa na sklonku minulého roku, nejprve na blozích jednotlivých nadšenců a na Youtube. Pak poměrně rychle zareagovaly jednotlivé firmy a začaly chrlit papíry, výseky a drobnosti s motivy v tomto duchu.

Styl ,,špatně smazané školní tabule" mne neuchvátil tenkrát (proč asi ;)??), nezískal si mé srdce ani postupem doby a tak když Tim vystavil na svém blogu listopadovou visačku právě v tomhle duchu, povzdechla jsem si... Absolutně se nebráním vyzkoušení nových technik, naopak. Ale tahle se zkrátka nechytla. Vyzkoušela jsem ji někdy na jaře...a pak to všechno s klidným svědomím hodila do koše. Ano, bylo to použitelné. Ale ne, nelíbilo se mi to.
V duchu hesla ,,Dala ses na vojnu, bojuj!" jsem ale byla celý listopad rozhodnutá dodržet co nejvíc zadání. Už s ohledem na danou barevnost (ta se, paradoxně, stala ústředním bodem mé práce) žádný radostný výsledek nečekejte. Shodou nešťastných náhod se letošní listopad stal měsícem, jehož hlavním motem se staly neveselé události. Několik lidí v mém okolí se muselo rozloučit se svými blízkými a protože nejsem zastáncem frází (jakkoliv jsou společensky vhodné a slušné) a jsem přesvědčená, že důstojně vzpomenout se dá i mlčky, soukromě, ráda bych svou listopadovou visačku věnovala právě těm zmíněným duším...

Základem mé práce jsou tedy černé, šedé a velmi tmavě hnědé barevné tóny. Využila jsem i motiv listu - pomocí šablony "Autumn Gatherings" jsem si vytvořila hromádku lístků a větviček a bílým a černým rolerem zvýraznila vždy jednu polovinu dokreslením žilnatiny. Všechny lístky jsem pomocí embosovací jehly opatřila středovou rýhou a podle ní je ohnula, abych je mohla nalepit jen jednou polovinou. Sestavila jsem je na tmavém, jemně proužkovaném podkladu do věnce.


Na jedné straně věnec ,,vybíhá" z prostoru visačky, na druhé straně je přerušen ,,ledabylým" nápisem - názvem měsíce. (Kdo by čekal nějaké patetické ,,Vzpomínáme" či něco podobného, málo mne zná...)


Další zdobení už je opravdu minimální - bílá několikerá čára po obvodu celé visačky, barevně ladící washi páska pro umocnění vertikality a pár stuh a silnější bílá nit na doladění v horní části. To je vše. 
Na následujících fotografiích jsem si trochu pohrála se zaostřením na různá místa...



...a tady je již tradiční celkový pohled:


Přeji (s dovolením nám všem) klidný adventní čas a žádný důvod ke smutnění.