čtvrtek 30. července 2015

Co ještě...

Co ještě jsme si užily během společného víkendu?
Jasně, že jsme jen neseděly jako pecky na zadku - opět jsme vyrazily společně poznávat krásy Jižních Čech (a že jich je!).
Tentokrát jsem stanovila směr Jindřichův Hradec.
Zastávky první - Děbolín. Zdánlivě nezajímavá vesnička má z mého pohledu dvě důležité věci:
1. nedávno otevřenou funglovku rozhlednu na Rýdově kopci
Veškeré technické parametry (a také nějaké fotografie z povolaných rukou) najdete např. ZDE , já jen dodám, že je zajímavá tvarem (podstava je trojúhelníková), na výběr máte ze dvou schodišť (dřevěného lomeného a točitého kovového) a pro případ nepříjemného počasí se z venkovního ochozu můžete schovat dovnitř za velká okna aniž byste se neošidili o krásný výhled...
Zdolaly jsme ji! :)




2. v Děbolíně už léta véceméně pravidelně při různých příležitostech navštěvuji statek Romany Hulíkové, keramičky, která otevřela pro veřejnost dílny nejprve keramické, později doplněné i o jiné výtvarné techniky a zároveň si můžete třeba posedět u občerstvení nebo jen tak koukat ostatním pod ruku - budete vždy vítáni.

Dalším cílem byl samotný Jindřichův Hradec - překrásné historické město, do něhož se můžete stále a stále vracet a budete mít vždycky co objěvovat.



Pro nás tentokrát doslova platila ona okřídlená věta ,,Cesta je cíl", protože jsem naplánovala sice poměrně přímou cestu na zámek, zato se spoustou velmi zajímavých zastávek. :)
První byla naprosto spontánní, neplánovaná, ale o to důležitější - za výlohou maličkého, nenápadného obchůdku s metráží zkušené oko scraperek zaregistrovalo holčičku Gorjuss a bylo jasné, že se přesvědčíme, nemají-li něco zajímavého i uvnitř. Měli. Látkové panely s obrázky, nad nimiž srdce plesalo.
(Malá vsuvka - pro pochopení následující krátké situace je třeba vysvětlit, že já v podstatě nešiji, Olga sem tam trochu (doufám, že se nepletu), zato Lenka je švadlenka výborná! Pamatujete na mou poznámku o našem společném vkusu z minulého blogu? Opět se to potvrdilo: beze slova jsem se probírala hromádkou...no dobrá, HROMADOU panelů a tu a tam některý vyndala a položila ho vpravo, směrem k Olze...následovala její překvapená otázka: ,,Ty si ho budeš brát?"...,,Ne, ale Ty jo." odpověděla jsem, aniž bych zvedla oči od panelů. A vzala. :) Paní prodavačka nejdřív našemu rozhovoru nejspíš moc nerozuměla, ale ve finále jsme postupně vysvětlily oč jde a myslím, že spokojenost byla na obou stranách. :) Pojďme se tedy společně těšit, co Olga a Lenka vykouzlí z pokladů jednoho malého nenápadného obchůdku...)

Pokračovaly jsme dál a tu a tam nakoukly do dveří, výloh či oken, která se nám zdála zajímavá, přivoněly, prohlédly a vyzkoušely, co nám padlo do oka a pomalu jsme se příjemným tempem dostaly až k branám zámku. S ohledem na teplý (spíše horký) slunný den jsem zvolila jako nejvhodnější místo k obědu zámeckou Maštal (původně maštal, dnes Maštal ;)...) a mohu upřímně říci, že jsem vsadila správně. Staré kamenné prostory byly příjemně chladné, jídlo i pití výborné a personál kolem nás doslova běhal. Poobědvaly jsme (samozřejmě i zaplatily :)...) a vydaly se dál do hloubi zámeckých nádvoří. Prohlédly jsme si arkády, překrásnou zdobenou kašnu i ojedinělý rondel, prozkoumaly zajímavá zákoutí a nakoukly okénky z hradeb do podhradí...
Cestou zpátky jsme si ještě uděly radost v jednom obchůdku s nápaditými kousky oblečení a v jedné výborné kavárně ledovou kávou a naprosto excelentní zmrzlinou!

Cesta zpátky nám příjemně ubíhala při probírání nejnovějších zážitků a pozdní odpoledne a večer jsme opět věnovaly práci na započatém deníku.

Zvědavec...


 Následující fotky vznikaly už v noci, za úplné tmy. Byl to vlastně takový experiment typu ,,schválně co vznikne". Přestože jsou neostré, zdají se mi zajímavé. Ta první kontrastem...



...a ta druhá mi barevně připadá taková chagallovská (zajímavé je, že práci tohoto vyjímečného umělce už jsme ten den jednou potkaly - reprodukce jeho obrazů jsme objevily v jednom z obchodů na hedvábném balícím papíru)...


 Druhý den, když hladina rybníka byla ještě tichá a ani volavky a žáby nerušily začátek dne svým křikem...


 ...si Olga ještě zaplavala, společně jsme beze spěchu posnídaly, sbalily se, zavřely všechny okenice, zamkly chaloupku a před polednem jsme se rozjely k domovu.
Bylo to opět moc fajn, dámy - děkuji!
A příští rok zase na shledanou! :)

1 komentář: