úterý 26. dubna 2016

Hotovo!

Dnes vám představím VÝZVU!
Neděste se, nic po vás nebudu chtít. Tohle byla výzva pro mne. Posuďte sami, jak jsem se s ní poprala: Úkolem bylo vytvořit rozměrově...řekněme...nadstandardní album. Úmyslně vybírám diplomatický termín. Zkrátka: album-obříka! :D Chcete rozměry? Dobrá: cca 40 x 40 cm (plus spirály). Jeho budoucí majitelka se rozhodla zpracovat fotograficky každý den a protože záměrem je co strana, to týden, je jasné, že album nebude žádný notýsek do kapsy.
Nakonec jsme se shodly na formátu gatefold sepnutém na obou stranách do spirály.
Nařezala jsem knihařskou lepenku na desky. To byl první okamžik, kdy jsem zaváhala...nejen základní deska sama o sobě byla dost velká. Když jsem si ještě všechny části položila vedle sebe a simulovala otevřené album, vydalo svou ,,rozlohou" na menší konferenční stolek...
Nicméně jsem se do toho pustila. Desky jsem našepsovala a přichystala si vše pro malbu podkladu. Tenhle a následující kroky byly super - není nad to, když máte dost prostoru na ,,rozběhnutí se" štětcem, spreji, razítky, špachtlí a šablonami...prima ,,velké hřiště". :)
Pak druhé strany, nezapomenout na hrany...neustále jsem měla práci rozloženou k schnutí, vrstev přibývalo, zabralo to dost času, protože ne vše se dalo sušit pistolí. Ale byla to zábava. :)
Pak následovala návštěva obchodu s výtvarnými potřebami a nákup barevných kartonů vhodných na listy alba - zvolila jsem silnější papír 270 gms, abych měla jistotu. S ohledem na rozměry bylo třeba pořídit formát A2 a pak se chvíli kamarádit s pákovou řezačkou velkého (není nad to mít nedaleko knihvazačství a ochotné lidi, kteří vám svou řezačku (o ,,něco" větší, než máte doma) na chvíli uvolní).
Vázací strojek Zutter je výborný pomocník, s listy ani deskami při děrování neměl problém. Jen má maličkost se musela naučit manipulovat s ,,plachtami". Naštěstí silné svorky udrží spolehlivě pohromadě tolik listů, kolik je třeba a po několika desítkách minut bylo vše správně naděrováno. A pak začala ta správná zábava: bylo třeba přichystat správné délky spirály a navléknout je do předvyseknutých otvorů - potud pohoda, protože album jednoduše leželo na stole. Kdo zná vázací strojek, ví dobře, že teď přijde fáze, při níž je třeba jednou rukou držet vázaný polotovar ve svislé poloze (pokud možno bez pohnutí) a druhou je zapotřebí ovládat páku stroje. Byla jsem připravená na to, že musím celé album upevnit silnými svorkami tak, aby se mi listy nehnuly. První polovina vcelku šla, ale druhá už mi dala trochu zabrat...on ten macík totiž váží lehce přes 2 kg a ukočírovat to jednou rukou nebylo úplně snadné. ;)
Ale klaplo to, spirály sedí, doplnila jsem ještě pár stuh (moje klasika) a přívěsky, ze zbytků papírů několik jednoduchých ozdob na stránky a tadááááá...


Je vtipné, jak se šedo-fialová barva s občasnými nádechy do modra dokáže tvářit při různém sklonu rozličně barevně...fotky jsou pořízené v rozmezí několika minut, při stejném osvětlení. Přesto je barevnost tak překvapivě jiná...




Letopočet vyřešen netradičně:


Uf! Protože desky už prošly schvalovacím řízením při osobní návštěvě, věřím, že nebude důvod k nespokojenosti a že nový ,,člen rodiny" bude dělat jen radost. :)

3 komentáře: