pondělí 25. července 2016

Jihočeská krás(k)a

Pokaždé, když kamarádky přijedou za mnou na jih, ráda je beru na nějaký výlet za krásou, pohodou a zajímavostí. Vždycky je fajn se někam jen tak podívat. Odpočinout si. Načerpat sílu a inspiraci.

Letos padla volba na Český Krumlov. Místo, které je zkrátka kouzelné, pohádkové, magické. V létě i v zimě. Ve slunci, za deště, zasněžené...nikdy se vám nepřejí. Slibuju.

Počasí bylo krásné...přesto (nebo právě proto - nemohla jsem se nabažit pohledů, průhledů, maličkostí) jsem zapomněla fotit a tak seznam našich aktivit bude vlastně jen písemný. :)

Začaly jsme zámeckou zahradou - pěkně od konce, od jezírka. Monet by si mnul ruce - tolik leknínů! Poupata, plně rozvité květy, mezi tím vším kachny s mladými, hejna malých rybek a pro oživení různé barevné varianty koi kaprů.
Otáčivé hlediště připravené na večerní představení...naštěstí stále vítězí zdravý rozum a tenhle technicko/kulturní unikát stojí na svém místě.
Zámecká zahrada je plná stromů, pěčlivě udržovaných květinových záhonů, soch a...obdivujících návštěvníků. :)



Cestou zámeckými nádvořími, obklopeny příjemným chladem kamene, průhledy dolů na město, barevné střechy, štíhlé věže a třpytivou řeku míjíme výběh pro medvědy (jsou rozumní a chrupou někde ve stínu a sympaticky hříšný oběd si vychutnáváme blízko vody s výhledem na malovanou zámeckou věž.
Kultuře se v Krumlově těžko vyhnete - je prostě jeho součástí. Navíc vám na každém kroku servírují doslova lahůdky, tak kdo by odmítal, že? :) Takže výstavy, výstavy, výstavy...a na vše bedlivě dohlíží místní...




Čas pokročil, tak ještě z protějšího kopce zkontrolovat, zda je vše na svém místě...


...a spokojené, odpočinuté, plné dojmů odjíždíme zpátky do naší tiché oázy. Do Krumlova se ale stoprocentně zas vrátím. A ráda! :)

pátek 22. července 2016

Kukač 2016

Jasně. I letos. Přece si nenechám ujít příležitost přivítat a pohosti fajn lidi, zažít s nimi několik pěkných dní a v neposlední řadě si také trochu kreativně zařádit! :)

I letos jsme se v osvědčeném a sympaticky komorním počtu sešly u jihočeského rybníka. Ubytování bylo zas o maličko komfortnější, počasí luxusní a jídelníček neobyčejně pestrý. ;)

Když se Olga s Lenkou balily a ptaly se, co tvořivého mají dovézt, odpovídala jsem stále stejně: nic nebo cokoliv chcete, ale všechno potřebné vám přichystám. Měla jsem totiž v plánu letošní zadání prozradit až na místě - mělo to být překvapení. Dnes vás seznámím s první polovinou.

Mým plánem bylo projít se blízkým lesem, posbírat (kromě borůvek a případně hub) peří a pírka a vytvořit dreamcatcher - lapač snů. Severoameričtí Indiáni (a nejen oni) věří, že dobré sny k nám snadno sklouznou po jeho peří a špatné se zachytí v síťce. (tolik zjednodušené vysvětlení)
Procházka proběhla, ale nalezená pírka jsme nakonec nepoužily z jednoduchého důvodu - svou barevností se nehodila k naší lehké letní náladě...však posuďte sami: tohle je - kupodivu - moje barevná škála.


A postup? Velice jednoduchý...na drátěný kruh jsme omotaly a přilepily základ z gázoviny, přetřely gessem a daly sušit na slunce. Pak přišla ke slovu druhá připravená varianta: vlastní výroba pírek. Základním vybavením byl papír, oboustranná lepící páska, aranžérský drát a nůžky.


Tvar zvolila pak každá z nás podle vlastní nálady a pak už se po bílém papíře rozběhly štětce či/a pastelky... 


Výplet byl doslova dílem okamžiku.




Pak už jen zbývalo zavěsit pírka, korálky a v mém případě i pruhy látky. (pravda, tohle je jihočeská modifikace, v originální verzi místo nemá)


 Prožkům látky jsem nakonec ještě z důvodu ,,rozbití plochy" přidala ,,piercing" subtilními bižuterními kroužky s barevně ladícími korálky. ;)


Celý lapač jsem nakonec vyfotila na dvou druzích pozadí. Sama se nedokážu rozhodnout, které se mi líbí víc...a moc mě zajímá váš názor! :)


 

neděle 17. července 2016

Jedno růžové drama

Tak nějak podvědomě řadíme k malým hošíkům modré odstíny barevné škály a holčičkám je všeobecně nabízena skupina růžových. Plus nějaké ty barvy příbuzné a vůbec více či méně sousedící v barevném kruhu.
Dojde-li pak na tvorbu blahopřání či dekorací pro maličné slečny, věrni tomuto úzu, saháme po výše zmíněné barevnici.
Stejnými úvahami vedena, požádala mne jedna mladá maminka o vytvoření dvou triptychů. Měly by se stát dekoracemi do království dvou děvčátek. Zadání bylo jasné, představy konkrétní: baletky malované na plátně, dozdobené plastickou organzovou sukénkou. Jedna trojice laděná do růžova, druhá do fialova, doplňkové barvy bílá a stříbrná...

Na chvíli jsem se stala učněm Edgara Degase, malířského mistra, který baletní prostředí zvládal naprosto bravurně. Vznikla hromada skic, z nich jsem pak vybrala několik siluet. Šlo mi o zjednodušení linky těla, ale současně o ladnost zachyceného pohybu...

Mou pracovní plochou se pak na chvíli staly dvě trojice čtvercových pláten, ke slovu se dostaly štětce a akryl. Především metalická stříbrná vyžadovala použití ve dvou vrstvách, jinak obvykle stačila jedna.

Během schnutí jsem objednala různé odstíny růžové, fialové a smetanové organzy (tady jsem se maličko potrápila, protože každý prodejce fotí organzu v jinak silné vrstvě a výsledkem pak může být jiný barevný odstín - čímž prodejce z ničeho neviním, jen upozorňuji na zádrhel v případě průhledné látky). Pravé drama ale nastalo při vytváření sukének! Nebudu vás unavovat výčtem nepovedených pokusů, v tomto případě bylo sousloví ,,metoda pokus/omyl" mou denní mantrou. Nakonec jsem ale se byla schopná po mnoha vyzkoušených a různě zkombinovaných postupech dobrat výsledku, s nímž jsem byla spokojena. Nešlo sice zdaleka o jednoduché ustřižení, prošití a nařasení, jak jsem se zpočátku bláhově domnívala, ke slovu se dostalo i tepelné začišťování a tepelná komprimace materiálu (kdo máte zkušenost s organzou, víte sami, jak rychlá dokáže být změna působená teplem a nakolik je tento proces ,,kontrolovatelný"...). Výsledkem byla sukénka sice správně nařasená, ale v oblasti pasu ne úplně vzhledná - počítala jsem ale se začištěním pomocí atlasové stuhy. Teď už jen zbývá vyřešit technickou otázku připevnění sukénky a stuhy k plátnu tak, abych měla jistou, že se ,,nehnou" a zároveň vše vypadalo elegantně...nu, i tohle jsem nakonec rozlouskla. Ale že jsem se u toho zapotila! ;) Nicméně mladá paní je spokojená a já tím pádem také - pokořila jsem zas jeden pomyslný vrchol a hlavně: udělala někomu radost! :)







Mějte krásné léto! :)

úterý 5. července 2016

Léto. Léto? Léto!

Uf! Vidím, že blogová přestávka čítá dva měsíce...nu, zkrátka to jinak nešlo. Do  těch několika týdnů se nahromadilo mnoho událostí.

Po dlouhé době tedy zas jedno tvořivé téma - vpravdě letní, chce se mi říci mořské. Poštěstilo se mi potkat v obchodě dřevotřískové polotovary rybek. Měly sympatický tvar i základní barevnost. Společnost jim dělaly ještě mušle (ty mne neoslovily) a hvězdice - v hlavě se mi hned začaly rojit nápady a tak šup s nimi do košíku a šup s nimi domů a rovnou na pracovní stůl!

Chvíli jsem se oháněla barvami a inkousty a šablonami a razítky a strukturovací pastou...v mezičase nutném k schnutí a tuhnutí jsem pak poctivě prošla krabici s korálky, očky, háčky a řetízky.
Pak nastala ne úplně má oblíbená práce - broušení. Spousta barevného prachu a několik odrovnaných brusných houbiček bylo ale nutnou daní za sympatickou patinu, o níž jsem měla od začátku (rozuměj od obchodu) jasnou představu.

A pak už jen dlouhá, ale radostná práce s ketlovacími kleštěmi - kompletování závěsů bylo tečkou za celým procesem.
Vzniklo ... tohle:


A ještě v ,,rozloženém " stavu, ať máte přesnější představu:


A nakonec pár detailů:



Přeji všem krásné léto! :)