středa 28. června 2017

ATC

Téma ATC vám znalým jistě představovat nemusím.
Méně znalým ve zkratce vysvětlím, že se jedná o malou formu umění na nějaké téma. Prostor, který má umělec k dispozici, je ohraničen rozměry 2,5" x 3,5", materiál a technika je vlastně libovolná - není-li toto samo předmětem zadání.
Nezanedbatelnou (a mnou velmi ceněnou) podmínkou je neprodejnost ATC, je třeba si je měnit či případně jednoduše věnovat.

Nebudu vás dlouho napínat - před nedávnem jsem se domluvila s jednou kanadskou umělkyní, že si "átécéčko" vyměníme. Včera mi pošta doručila dlouho očekávanou obálku...kartičky mají na každé straně o půl palce víc ;), ale to nevy. Každopádně se mi líbí jak barevně, tak i motivem a kombinací technik. Každá má dokonce vlastní kapsičku.


Navíc mi autorka mj. poslala také několik zajímavých papírů, filigránových výřezů, papírových kvítků, knoflíků...

  
...a hrstku barevných výseků. Vše je pro mne cenné jako osobní dar, ale kromě toho je to čerstvý závan motivů a vzorů.


V neposlední řadě obálka obsahovala i milý osobní dopis a fotografii autorky...díky, Eleanor! 
Má sbírka ATC se tedy zase rozrostla o dva zajímavé kousky.
A jak jste na tom s ATC vy?

pondělí 8. května 2017

Kytky? No jo...kytky...

Když mi kamarádka před časem nadšeně líčila kytky z foarmiranu, pochválila jsem jí je (opravdu se jí povedly), ale nijak mě to netáhlo to zkusit taky. Nejsem kytková... ;) Na druhou stranu jsem ale přeci jen přemýšlela o materiálu, který se střihá, vysekává raznicemi nebo šablonami, zahřívá, tvaruje, barví...technicky to vypadalo zajímavě. Nakonec jsem se rozhodla ho vyzkoušet - ať vím, co umí. Zkusila jsem si různé druhy zpracování (teplý i studený foarmiran, mačkání, narovnávání a ,,vytahování"...), poskládala jsem kvítky barvené i v základní barvě hmoty, s umělými pestíky, brads nebo středy vytvořené nalepením kamínku či pomocí tečky barvy.




 Nakonec se musím přiznat, že mě nejvíc bavila spíše jednodušší (a rychlejší) varianta zahřátí pouze na pár vteřin horkovzdušnou pistolí a šup, šup poskládat dohromady s pestíky. Dokonce i ta bílá nenabarvená hrana tam má své kouzlo a místo.


Nebo o malinko střapatější varianta...


A když už jsem měla foarmiran v ruce, ještě jsem zaexperimentovala s barvením - olejové pastely a razítkovací barvy jsou klasika. Dobře se osvědčily i akvarelové voskové pastely. Zkusila jsem sáhnout po akrylkách a byla jsem zvědavá, jak si s tím hmota poradí...šlo to. Jen při zahřívání je třeba být ještě o něco ostražitější - smrštění je velmi rychlé. Vznikl zajímavý, jakoby sametový povrch...



A nakonec jsem si nechala kvítka s použitím metalických voskových past od Pentartu - mají překrásný, lehce blýskavý nádech (na fotkách není příliš vidět, odlesky vypadají žlutě či bíle...prostě to budete muset sami vyzkoušet ;)...). Tyhle jsou ve finále z mého pohledu nejzajímavější.




Tedy shrnuto: já jistě nebudu ten typ, co bude okouzlovat realisticky snovými kvítky na něž si budete chtít sáhnout, abyste zjistili, jestli jsou či nejsou živé...ale na druhou stranu je fakt, že je to zajímavý materiál, co dost snese a je velmi tvárný. Rozhodně jsme se spolu nesetkali naposledy. ;)

A co vy, už máte zkušenost? Pochlubte se svým květinářstvím! :)

čtvrtek 2. března 2017

Ještě ne...

Jistě to znáte sami: ,,pořád mám dost času" se dokáže plíživě, ale o to snadněji změnit na ,,včera bylo pozdě"!
Na druhou stranu spousta z nás možná pod Damoklovým mečem termínů pracuje (ve skrytu duše, tajně ;)...) ráda...okořenění trochou stresu často přináší nečekané objevy a dobrá rozhodnutí. Netvrdím, že na 100% vždy.

Mou zakázkou bylo svatební blahopřání. Snoubenci si vybrali velice sympatické oznámení na kraft papíru - symbol dvou jednoduchých ptáčků naproti sobě. Jediným vzorem bylo tištěné písmo na smetanově zabarveném podkladu papíru, ze kterého byl základ jejich tělíček vystřižen, detaily jako nožičky, ocásky a zobáčky byly dokresleny tenkým černým linerem. (Musíte se spokojit se slovním popisem - absence fotek je jedním ze záporů práce na poslední chvíli...)

Rozhodla jsem se využít podobné barevnosti a motivu, ale gratulaci maličko pozměnit. Omluvte kvalitu fotografie, cvaknutí těsně před předáním má opravdu pouze dokumentační hodnotu...


Jenže jak to bývá, zjistila jsem, že bude třeba ještě jedna gratulace pro tento pár...tak rychle ještě jedno, ale ne stejné...tedy podobné, ale něčím odlišné...dobrá, dodám trochu barvy. Foceno už trochu s rozmyslem... :)


Snad udělají radost. :)

A protože motiv věnečku je nesmírně inspirativní a variabilní, vzniklo ještě pár variant pro případné zájemce - jako je přece oblíbeným svatebním obdobím...


...a také se blíží Velikonoce:


Jaký podkladový motiv pro svá svatební přání používáte nejraději vy?

sobota 25. února 2017

Co jsem si spíchla...

Kdo mě trochu zná, okamžitě ví, že úvahy o nové garderóbě čekat nemůže. Ne, že bych ušít nějaký jednoduchý kousek vůbec neuměla, ale nebaví mě to.

Nicméně jehlu a nit jsem do ruky vzala, dílo započala a také zdárně dokončila. Ušila jsem si journal. Však knižní vazba se bez stehů neobejde.
A protože jsem měla chuť experimentovat, zkusila jsem rovnou nejen trošku zajímavější kombinaci stehů,...



...ale i mix různých materiálů uvnitř - kromě SC papíru jsem sáhla i po pár listech ze skicáku, několika zajímavých stránkách starého kalendáře (ideální pro práci alkoholovými inky) a vše jsem doplnila tu a tam šepsovaným plátnem. Rozmanitost zaručena. :)


Jednotlivé stránky mají formát A5, desky mírně přesahují. Základem desek je knihařská lepenka příslušného rozměru, potáhla jsem ji jedním barevně velmi sympatickým listem z loňského kalendáře.



Celkem budu mít ,,na hraní" luxusních 5 x 10 listů materiálu - už se těším!
A co vy? Používáte vlastnoručně vyrobený journal, koupený polotovar nebo starou vyřazenou knihu...?

sobota 18. února 2017

Do třetice...

Tohle téma má nekonečné množství variací - ústřední ,,postava" zůstává, motiv věnce jsem pozměnila jen trochu (tady jen podotknu: nebojte se hotové výřezy/výseky přizpůsobit svým potřebám a bez obav je kreativně ,,zničte" - otevřou se vám nové obzory).



Barevnost jsem tentokrát volila výrazně světlejší...pastelové tóny nejsou má doména a někdy je dobré stanovit si limit, donutit se vystrčit nos z vlastní ulity. Posouvání laťky výš nebo alespoň jinam možná trochu bolí, ale je to nezbytné k našemu dalšímu vývoji! ;)



Washi pásky jsou vítaným doplňkem (jen je doporučuji podmáznout lepidlem - musíte počítat s tím, že lepidlo na nich je určeno k opakovanému sejmutí a použití, časem a především působením tepla se odlepují).



Při pohledu na dokončené plátno mě napadá spousta dalších variant...ale to až zas jindy...možná. ;)


čtvrtek 16. února 2017

Jaro...trochu magické

Některá témata svádějí k variaci...takže tentokrát opět jarní, ale v zajetí modro/fialové se světle zelenými akcenty...




úterý 14. února 2017

Spread Your Wings...


Kombinace různých technik a materiálů si přímo říká o to, aby to byla práce na etapy...jasně, můžete jednotlivé fáze popohnat horkovzdušnou pistolí. Ale pokud mě netlačí čas a pokud pracuji opravdu pro radost samotnou, pro zábavu a potěšení, volím jednoznačně raději možnost pauzy na samovolné schnutí...v neposlední řadě je někdy dobré získat díky tomu odstup, možnost promýšlet různé varianty dalšího postupu a nezřídka také přijdete nejen na nový nápad, ale i nový detail, pomůcku, díl, který můžete použít. (Přiznejte se - také se vám občas stane, že s úžasem (a radostí) objevíte něco, o čem už jste dávno zapomněli, že to máte...? )


Kdybych měla vyjmenovat vše, co jsem k práci na tomhle malém plátnu použila, seznam by byl dlouhý...navíc většina z vás, kdo se trochu orientujete, bude jistě schopna valnou většinu identifikovat bez potíží i bez zdlouhavého vysvětlování. (Přesto se neváhejte kdokoliv na cokoliv zeptat - nemám nejmenší problém vám odpovědět.)


Pro mě byl důležitý pocit, že mě to ,,hraní si" se všemi materiály a komponenty užívám. Bavilo mě to.


A trocha napětí na konec: konečný výsledek, pohled na celé plátno odtajním zítra, ano? ;)

pondělí 13. února 2017

Na jarní notu

Protože mě bacil s virem upoutali posledních mnoho dnů na lůžko, nebylo mi zrovna hej a poctivě jsem ležela.
Nicméně ke konci už se síly postupně vracely a tu a tam jsem vystrčila nos zpod peřin...terapie těšením se na jaro byla, dle mého názoru, ta nejlepší možná. Vedle hrnku s čajen jsem tedy zaparkovala i embosovací pistoli, pár výseků a pomůcky na lepení...








A je hotovo:



Za kolik dnů že to jaro přijde...?

pátek 27. ledna 2017

neděle 22. ledna 2017

Srdeční záležitost

Venku sníh, mráz a led...to je modrá. A odlesky slunce - zlatá. Když přidáte trochu bílé, kousek čehosi průhledného, nějakou texturu, tu a tam vzor ... dohromady to vypadá asi takhle:


Ve finále jsem do masivně působícího obdélníkového dřevěného rámu umístila tři okřídlená srdce v možná netradiční, ale z mého pohledu odlehčené barevné kombinaci. Umístila jsem je tak trochu ,,do vzduchu" - potřebovala jsem, aby křídla měla dost volnosti. :)

 
Podklad kombinuje papír, plátno a gázu...v téhle fázi jsem usoudila, že struktury už je tam dost. Barevně jsem použila jako základ tyrkysově modravé odstíny doplněné jen lehce bílou a černou.


Vzorově jsem velkou plochu rozbila tiskem a drobnými detaily - menší a větší puntíky a tečky v podobných barvách nestrhávají pozornost, jen doplňují celkovou různorodost.


Je zajímavé, jak výrazně jinak působí barvy při pohledu z jiného úhlu, přestože je vše foceno ve stejnou dobu a při stejném osvětlení...



Výsledek: