sobota 29. července 2017

Červencový ScrawlBox

Baví mě, jak to má ScrawlBox domyšlené - v tom červencovém je to znát několikanásobně.
Krabička přišla lehce pochroumaná - na první pohled je jasné, že někdo zauvažoval, co je uvnitř a neudržel zvědavost na uzdě. Ale protože obsah je uvnitř ještě pojištěn papírem zalepeným originální samolepkou ScrawlBoxu, došlo mi všechno.
S ohledem na předpokládané teplo je tento set laděn do chladivých studených tónů - bílé, modré a černé + lehký ,,mrazivý" třpyt.



S fixy od Artline jsem zatím, pokud vím, neměla tu čest, takže jsem na ně zvědavá.

Kuretake je obvykle sázka na jistotu - jejich křídový fix jsem ale nikdy v ruce neměla, tak se těším, až jej vyzkouším. A modrý Wink of Luna vhodně doplní mou sadu tří štětcových popisovačů získaných darem od spřízněné duše ve Státech. Náhody se dějí. :)

Sada nárazuodolných pastelek Staedler je v tomto případě vyrobena z materiálu WOPEX (což je dřevoplastový kompozit).

Milou drobností jsou přiložené bonbóny - osvěžující Fizzers.

Jako pokaždé je součástí zásilky práce mladého umělce, při níž byly použity právě výrobky obsažené v tomto boxu. Tentokrát jde o teprve šestnáctiletou Sydney Nielsen - její práce je opravdu obdivuhodná a dívčina má před sebou jistě slibnou budoucnost. Témata sice často odpovídají jejímu věku, ale její talent je nepopiratelný a barevnost odvážná.

A otázka nakonec: kdo z vás má ještě zkušenosti se ScrawlBox zásilkami a jakou?

úterý 25. července 2017

Vánoční

Některé myšlenky je třeba nechat utrát.
Už od loňského podzimu jsem měla v hlavě myšlenku na letošní letní ,,pracovní" setkání s Lenkou a Olgou u Kukače a dumala jsem, jak zvládnout vnitřní výzdobu vánočních průhledných baněk. Možností je spousta, já vím, ale...měla jsem na mysli jednu konkrétní variantu - zimní krajinku.
Protože mám ráda všechno technicky dotažené do konce, dlouho jsem otálela a hledala a přemýšlela a zkoušela...až jsem nakonec někdy kolem Nového roku holkám své téma představila a zároveň jsem musela přiznat, že tentokrát jsem připravená pouze teoreticky. :) Vsadila jsem na staré dobré ,,víc hlav víc ví" a nadnesla pár dotazů a podnětů ohledně velikosti ozdob, použitých materiálů a podobně. Do léta času dost...

Jenže čas pádí naprosto nekontrolovatelně vpřed a když nastal den D (rozuměj setkání u rybníka), nebyla jsem o mnoho moudřejší. Respektive měla jsem veškerý potřebný materiál (objednaný i nalezený přírodní) a měla jsem jasno, kterým směrem NECHCI jít, ale vyzkoušet postupy, které by měly dopadnout dobře jsem zkrátka nestihla. Nicméně jsem nezoufala, protože je dobré vědět, kudy cesta nevede a kudy se ani ubírat nechci. ;)

Na začátku tedy byla rekapitulace nahromaděného materiálu a pomůcek: nebudu vás nudit výčtem všeho, co by se mohlo hodit...prostě si představte, co byste mohli potkat v zimní idylické krajině.... ;)




Pak došlo na dekoraci plastových polokoulí a tvorbu samotné ,,krajinky"...


 
...a po překonání jistých úskalí došlo konečně na kompletaci, dozdobení a závěrečnou fotodokumentaci. :)


Mám dojem, že Oli byla jediná ukázněná, která stíhala fotit i jednotlivá stádia práce. Já se poctivě přiznávám k zaujetí prací a ignoraci foťáku.



Nicméně nakonec jsme slavně zvítězily a vánoční trio je tady: tramtadadáááá!

 
Olga už svůj ,,vánoční" blog má publikovaný také, nakoukněte.

pondělí 24. července 2017

Jen pár vteřin....

Prší a prší a prší...vytrvale.
Nemám nic proti závlaze, už byla opravdu třeba!
Nemám nic ani proti dnům, kdy mne počasí ,,donutí" ;) zůstat doma, uvařit si šálek dobrého čaje a sáhnout rozečtené knížce...naopak.

Na druhou stranu je fajn moci také zavzpomínat na krásné, prosluněné dny. V mé paměti vytanul jeden, který měl s tím dnešním něco společného (déšť) a přece byl v mnoha ohledech diametrálně odlišný...
Není to tak dávno, kdy jsme s kamarádkami zrealizovaly další z řady našich kreativních setkání u jihočeského rybníka. Jsou to pro mne malé svátky, protože co je lepší než strávit čas ve společnosti milých lidí, kteří jsou naladěni na stejnou strunu, nikam nespěchat, užívat si každou chvilku... A jednou z takových chvilek byl kratičký okamžik těsně po dešti. No dešti - bylo to vlastně ve skutečnosti jen pár kapek. Teplota a slunečné počasí spolu s naducanými bouřkovými mraky daly vzniknout krásné duze, ukázkové. Kamarádky se ji jaly fotit, ale já čekala na větší zázrak - v naší oblasti je poměrně častá duha dvojitá, říkala jsem jim. Vzaly mé tvrzení na vědomí a dost možná je v duchu napadlo, že jsem moc náročná. Netrvalo dlouho, zvedla jsem oči od rozdělané práce a...byla tam! Překrásná, dvojitá, na pozadí šedavých bouřkových mraků a uprostřed krajiny prozářené sluncem. Trvalo to pár vteřin a začala se ztrácet. Moje fotky jistě nejsou dokonalé, ale věřte, že ten pestrobarevný, několik okamžiků existující most dokonalý byl. :)


Fotím, fotíš, fotíme. :)